Liberální populismus
Když se mezilidské vztahy stanou předmětem politického boje, nemá to dobré konce. Především proto, že nejde o hledání nápravy nebo zlepšení stavu, ale často o bezohledné prosazování ideologie, výsledek kulturních válek, které se v rámci globalizovaného euroamerického světa přenášejí na místa, kde působí cize a nepatřičně. Platí to zvláště o českém kulturním prostoru.
Samozřejmě i u nás najdeme projevy rasismu, určitého typu diskriminace, ale rozsah a hloubka problémů je jiná než v některých zemích, které byly koloniálními velmocemi, dlouhou dobu upíraly volební právo ženám, homosexualita byla trestná. Česká společnost je výsledkem historických událostí národnostně homogenní, od poloviny minulého století u nás není trestná homosexualita, souhrou paradoxů totalitní komunistický režim přispěl k zrovnoprávnění žen.
Nejsme bez problémů, ale jejich hloubka není zdaleka taková jako v některých západních zemích. Problém se ale vytváří, přenáší se přes korporace, na které politika přenesla tíhu tlaku různých neziskových organizací, prosazujících zájmy menšinových skupin. V rámci unifikace se tyto problémy vytvářejí v kulturních prostředích, kde byly latentní a ve kterých působí jako cizorodý prvek, který ve svých důsledcích má na společnost destruktivní efekty. Samozřejmě mám na mysli snahu některých politických stran a jejich představitelů zachránit svou bídnou existenci na konto rozdělování společnosti. Je to především případ TOP 09, částečně STAN, u anarchisticky založených Pirátů to nijak nepřekvapuje. Ve svých důsledcích jim nejde o občanská práva, rovnoprávnost, ale o čirý populismus liberálního typu. Jen se schovávají za vzletná a ušlechtilá hesla a nehledí na společenské dopady, a především na osudy dětí, ze kterých dělají obchodní komoditu. Nejde jim o hledání kompromisu, který by zajistil, že lidé mohou mít různé vztahy, mohou si je uspořádat, jak chtějí, přijmout práva a povinnosti, ale zároveň nepopírat základní biologická pravidla. Lze rozšířit institut registrovaného partnerství, ale nepopírat, že jen ze vztahu, respektive spojení muže a ženy může vzniknout jiný život. Ve svých důsledcích tlak vytvářejí ideologičtí aktivisté, kteří sebestředně řeší jen své vlastní egoistické potřeby bez jakéhokoli respektu ke společnosti a také k těm, o nichž si myslí, že zastupují, řadě z nich svým radikalismem a neústupností ale nakonec ubližují.
Svůj aktivismus vnímají jako poslání, chtějí vše, protože žijí v nárokové iluzi, ve které si myslí, že mají právo jen brát, ale nechtějí nic dávat. Ve svém popírání elementárních biologických zákonitostí se vydávají na cestu destrukce lidského pokolení, ve kterém není žena, není muž a dítě je jen nějaká komodita. Důsledky u těch, kteří začali s tou ideologií, se projevují už nyní, míří do polarizace a extrému.
