Národní databází cen proti drahému jídlu. „Nesmysl, vinu nenesou obchodní řetězce“

Rekordní ceny potravin se stávají stále významnější položkou v útratách českých domácností. Podle údajů Eurostatu vzrostly ceny jídla o více než 27 procent a ve srovnání se zbytkem EU u nás bylo zdražování šesté nejvyšší. Obviňování z toho, kdo u nás potraviny tak zdražuje, dopadá nejčastěji na obchodní řetězce. Ministr zemědělství Zdeněk Nekula rozjel v obchodech kontrolní akce a kritizuje obchodníky za vysoké marže. Podobná debata se vede i v sousedním Rakousku, kde se zrodila myšlenka zavést celonárodní databázi cen výrobků, která by měla vést k co největší transparentnosti. To za zcela nesmyslné považuje šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, který také upozorňuje na to, že největší část viny za drahotu jde v Česku za zemědělci a potravináři.

S nápadem na zavedení obsáhlé databáze cen výrobků, a to nejen těch potravinářských, přišla Rakouská odborová federace. Rakušané mají v současnosti vysokou, devítiprocentní inflaci a panuje zde podezření z toho, že některé společnosti růst ještě podporují tím, že si neodůvodněně zvyšují ceny. Hovoří se tak o tzv. inflaci chamtivosti.

Podle rakouských odborářů by mohly mít větší společnosti, například obchodní řetězce, povinnost dodávat do databáze denně aktualizované ceny svých výrobků či produktů. Vykazovaly by se jak nákupní ceny a náklady obchodníků, tak konečné ceny pro zákazníky. Právě zveřejňování údajů o nákladech je ovšem z hlediska konkurence poměrně nebezpečné. Že by něco podobného mohlo vzniknout i u nás, odmítá prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Prouza.

„Podobný návrh mi přijde nesmyslný a zbytečně drahý. Stát všechna potřebná data má, protože ceny potravin a drogerie dnes Český statistický úřad sleduje online, dostává totiž data přímo z pokladních systémů obchodních řetězců. Pokud by měl mít podobný systém smysl, musel by dokázat sledovat pohyb potraviny od prvovýrobce přes různé zpracovatele a velkoobchod až k zákazníkovi. Navíc ta cesta je pokaždé jiná a část potravin se dováží ze zahraničí, takže stejně nejde smysluplné cenové sledování zavést,“ řekl Prouza deníku Echo24.

Pokud chtějí cenové sledování využít zákazníci, mají k dispozici cenové srovnávače a online přehledy slevových akcí. „Takže se k tomu, co je pro ně nejdůležitější – tedy kde nakoupit za nejlepší ceny – dostanou jednoduše a pohodlně,“ tvrdí Prouza.

„A to nemluvím o nákladech na podobný systém. Pokud by měl k něčemu být, musely by ceny desítek tisíc položek reportovat všechny obchody, jejich dodavatelé a jejich dodavatelé. Sečteno podtrženo, ten nápad je nesmyslný a nikomu by nic užitečného nepřinesl,“ dodal Prouza.

Prouza je kritikem také českého ministra zemědělství, který kvůli drahým potravinám ustanovil meziresortní komisi. V obchodech také probíhají kontroly České obchodní inspekce (ČOI) a Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI). Podle Prouzy by měl ministr Nekula raději řešit, proč ceny tolik navýšili tuzemští zemědělci.

„České potraviny zdražily loni o 35 procent a potraviny z dovozu jen o 19 procent. Tady zase vidíme, že zdražování je vyráběno v České republice tou skupinou, která na tom masivně vydělává. A rozhodně to nejsou obchody,“ uvedl Prouza již dříve pro Seznam Zprávy.

Drahé máslo i vejce

O tuzemském rekordním zdražování jídla psala podrobně také analytička Lenka Zlámalová. Ta upozorňuje na to, že potravinářský řetězec zemědělec–výrobce–prodejce využívá vysoké inflace, a podobně jako Prouza tvrdí, že největší podíl za takový nárůst cen jde za zemědělci a potravináři.

Zdražení prezentuje například na vejcích, kdy vychází z dat Eurostatu a ze srovnání všech tří indexů cen zemědělců, výrobců i  obchodníků. „Srovnání cen v řetězci je v detailech naposled z konce roku. Před rokem prodávali zemědělci obchodníkům jedno vejce v průměru za 1,94 Kč. V prosinci už to bylo 3,29 Kč. Cena se za rok zvedla o 1,35 Kč. Zemědělci za rok zvedli ceny o 69,6 procenta. Obchodníci v lednu 2022 prodávali jedno vejce za 2,94, v prosinci už za 5,10 Kč. Obchodníci zvedli ceny o 73 procent. Drtivá většina zdražení jde ale za zemědělci,“ píše Zlámalová.

Podobně je to i s cenou másla. „Výrobci ho v lednu 2022 dodávali obchodníkům v průměru za 156,86 Kč za kg. V prosinci už za 198,72 Kč. Cenu zvedli o 41,06 Kč. O 26,6 procenta. Lidé nejčastěji ve svých nákupních košících mají čtvrt kila másla. Výrobci tu čtvrtku másla zdražili za rok o víc než 10 Kč. Obchodníci máslo zákazníkům loni v lednu nabízeli za 172,92 Kč za kg, v prosinci za 213,58 Kč. Zvedli cenu o 40,66 Kč za kg. Obchodníci máslo za rok zdražili o 23,5 procenta. Tedy o 3,1 procenta méně, než byla cena, která jim přišla od výrobců. Opět tedy obětovali část své marže. Máslo je další příběh, kde je odpovědnost za prudký růst cen plně na potravinářích,“ uvádí Zlámalová.