Volby přehledně: Už zase referendum o vládě, nebo pro jednou o místních problémech?

Blíží se krajské a senátní volby, které mohou nejen ovlivnit politické rozložení moci v regionech, ale také naznačit budoucí vývoj na celostátní úrovni. Vzhledem k aktuálním trendům na politické scéně je tak otázkou, zda voliči budou rozhodovat především na základě místních problémů a osobností kandidátů, nebo zda budou volby spíše už tak trochu ohraným referendem o vládní politice a celkovém stavu země.

Aktuální rozpoložení

Současná vláda vedená Petrem Fialou (ODS) čelí dlouhodobě výraznému poklesu důvěry. Podle posledních průzkumů CVVM důvěřuje vládě pouze 17 procent obyvatel, což je historicky nejnižší hodnota mezi všemi ústavními institucemi. Takový pokles důvěry je úzce spojen s celkovou nespokojeností s politickou situací v zemi. Nespokojenost dosahuje velmi vysokých hodnot, kdy 69 procent dotázaných vyjádřilo nespokojenost s politickou situací v zemi.

To přináší určitou výhodu především hnutí ANO s preferencemi pohybujícími se nad 30 procenty. Vítězství hnutí ANO se dle modelu společnosti Kantar očekává v několika krajích, přičemž jeho volební potenciál dosahuje až 49,5 procenta v Moravskoslezském kraji. Silné jádro rozhodnutých voličů ANO se nachází především v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, kde dosahuje téměř čtvrtiny voličů.

„Rozhodující bude spokojenost s domácí politikou, respektive nespokojenost s vládou. Velmi důležitý je i tzv. jádrový volič, z nějž může těžit ANO i Spolu,“ komentuje situaci politolog Pavel Šaradín z Univerzity Palackého v Olomouci.

Kantar ale také na druhu stranu nevidí situaci příliš odlišně od průběžných volebních modelů, kde nyní vedle ANO a Spolu stoupá i hnutí STAN a naopak slábne SPD. Propad zažívají také Piráti, což lze přisoudit především problémům s digitalizací stavebního řízení.

Osobnosti kandidátů a význam lokálních témat

Krajské a senátní volby nicméně nejsou jen o celostátní politice. V mnoha regionech hrají klíčovou roli osobnosti kandidátů a jejich schopnost řešit konkrétní problémy regionu. Volby mohou být především testem pro současné hejtmany a jejich práci v uplynulých letech.

Roman Chytilek, politolog z Masarykovy univerzity, zdůrazňuje, že v krajích s výraznými hejtmany, jako jsou Jihočeský, Jihomoravský, Pardubický nebo Zlínský, může být volební výsledek spíše referendem o jejich práci než o vládní politice. „Tento motiv je důležitý a je vidět i na tom, že někteří hejtmani vedou velmi personalizovanou kampaň, kde strana ustupuje do pozadí,“ míní Chytilek.

Lokální témata, jako je infrastruktura, zdravotnictví, školství nebo problémy s dostupností práce a odchodem mladých lidí z venkova, tak dokáží hrát klíčovou roli ve volebních kampaních. Kandidáti, kteří přicházejí s konkrétními a realistickými řešeními těchto problémů, mohou získat podporu voličů bez ohledu na stranickou příslušnost. Toto platí především v krajích, kde dlouhodobě dominují nezávislí kandidáti nebo kandidáti lokálních koalic.

Podle Petra Justa z Metropolitní univerzity v Praze jde o kombinaci více faktorů. „Krajská a regionální témata jsou pro účely krajských voleb vždy doplněna i o témata, která nemají s krajskou úrovní vládnutí nic společného. Ty pak slouží k obecnému politickému vymezování se jednotlivých kandidujících subjektů proti sobě. Proto tedy i v těchto volbách řada kandidátů a kandidujících subjektů mluví o nutnosti porazit vládu, ač samozřejmě vláda, její složení, legitimita či stabilita není odvozena ani od krajských voleb, ani od toho, jaká je její síla v Senátu,“ shrnuje.

Ekonomické problémy a politická polarizace

V současné době je také patrný zvýšený zájem voličů o ekonomická témata. Rostoucí inflace, vysoké ceny energií a celková ekonomická nejistota způsobují, že voliči se více zaměřují na ekonomické politiky jednotlivých stran. Nemusí jít jen o exministra financí Miroslava Kalouska, dohady vyvolával i takzvaný konsolidační balíček a jeho autoři. I z toho se snaží těžit hnutí Andreje Babiše s hned dvěma exministry na čelních pozicích.

„Mobilizační kampaň ANO proti vládě je systematická a efektivní. V lokálních volbách se však dá počítat s úspěchy neparlamentních subjektů, které mohou zaujmout voliče hledající alternativy mimo tradiční politické strany,“ soudí Chytilkův kolega Otto Eibl.

Česká společnost se navíc stává stále více polarizovanou, což se odráží i v politických preferencích. Voliči se čím dál více rozdělují mezi proevropské a protievropské strany, mezi liberální a konzervativní tábory. Tento trend napomáhá menším stranám s jasně vymezenými ideologiemi, jako jsou Svobodní nebo hnutí PRO, které oslovují nespokojené voliče dříve podporující vládní strany.

Tradiční politické strany jako ČSSD nebo KSČM pak nadále ztrácejí podporu a hrozí jim, že se za rok ani nedostanou do Poslanecké sněmovny. Tento trend je patrný již několik let a naznačuje dlouhodobý pokles vlivu těchto stran na české politické scéně. V krajských volbách může tento úpadek tradičních stran vytvořit prostor pro úspěch nových politických subjektů, které se pokusí přenést svůj úspěch z evropských voleb na domácí půdu.

„Asi jediná nová věc, která z eurovoleb jednoznačně přetrvá, bude velký entuziasmus obou nových subjektů zkusit si přenést svou dobrou formu do národních voleb. To je špatná zpráva zejména pro SPD, ale vlastně pro většinu etablovaných stran, které budou muset hodně zvažovat, jak se k novým soupeřům postavit,“ míní Chytilek.

Vliv volebního systému a strategie stran

Senátní volby, které probíhají současně s krajskými, jsou často vnímány jako referendum o vládní politice. Díky dvoukolovému systému mají větší šanci na úspěch umírnění kandidáti, pokud se jim podaří postoupit do druhého kola. Voliči jsou v těchto volbách často ochotni experimentovat, což nahrává nezávislým kandidátům a menším subjektům.

Strategie stran se také liší. Například koalice SPOLU se ve většině obvodů snaží koordinovat své kandidáty tak, aby se vzájemně neohrožovali v postupu do druhého kola. Naopak u hnutí ANO je klíčové mobilizovat své jádrové voliče, kteří jsou nespokojeni s vládní politikou. „Zatímco u ANO jde o volbu jádra, které je nespokojené i doma a chce ‘silné’ zastoupení, u STANu to mohou být i voliči SPOLU, kteří jsou z koalice rozpačití,“ vysvětluje Otto Eibl.

Volby budou v pátek a sobotu 20. a 21. září ve 13 krajích, v Praze se volí v obecních volbách.