Nesnesitelnost řevu. Jsme už jen ozvěnou digitálního hluku?

„Kultura je vývojem k mlčení,“ napsal Theodor Lessing v knize Hluk (1908), nedávno vydané i v češtině. Krom toho je zakladatelem první společnosti proti hluku. Sice se jí příliš nedařilo, v nejlepších dobách měla na tisíc členů, ale vizionářský ten čin byl. Obtěžující zvuk se dnes počítá mezi nejzávažnější environmentální problémy. Myslí na to zákonodárci, kteří zformulovali příslušné paragrafy, a varují i lékaři, kteří vidí souvislost mezi hlukem a civilizačními nemocemi.

Že je kultura vývojem k mlčení, se projevuje různě. Třeba Immanuel Kant odkoupil od svého souseda otravného kohouta a udělal si z něj polévku. Goethe na to šel kultivovaněji, chtěl měnit sebe, ne svět. V mládí proto pobíhal za vojenskými přehlídkami doprovázenými bubny, aby se odnaučil přecitlivělosti. Zjevně to nepomohlo. Ke stáru zvolil Kantovu taktiku – koupil sousedící rozpadající se dům, aby si jej nepořídil někdo, kdo by ho chtěl nedejbože rekonstruovat. Dům pak prostě spadl. V součtu to asi vytvořilo méně hluku než jeho oprava.

Občas ta věta o kultuře coby vývoji k mlčení neplatí vůbec. „Brutální vražda u Protivína: Kvůli hluku sťal dívce hlavu, ve vězení spáchal sebevraždu,“ zní titulek zprávy na serveru CNN Prima News. V obměněné podobě si ji lze přečíst v libovolném jazyce. Možná zde máme co do činění s civilizační konstantou svého druhu. Tyhle vraždy navíc dobře ilustrují rozdíl mezi zvukem a hlukem. Zvuk nemusí být rušivý; na rozdíl od hluku není vynálezem člověka.

Co je to hluk? Zvuk vytvořený z hlouposti, zlomyslnosti, bezohlednosti.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.