Všechny životní zkušenosti činíme na vlastní náklady

Kam sahá moje paměť, v každém kolektivu jsem si vo­lila za kamarády ty nejšílenější. Nepřitahovalo mě zlo, ale jeho opak. Vábila mě absolutní svoboda jakožto podstata všeho přirozeného. Otevřené, citlivé, upřímné typy. Po­divíni se zlatým srdcem. Lidi, kteří si svoje komplexy řeší pokud možno sami a neléčí se na jiných. Když se odvážíte být sami k sobě absolutně upřímní, může vás to pěkně vy­děsit. A když zavrhnete koncept Boha jako někoho, kdo za vás nese zodpovědnost, ten náklad se pronese.

Mám jednu prastarou a zavrženíhodnou myšlenku, ale stejně ji napíšu. Zdá se, že někteří z nás drogy v určitých fázích života nutně potřebují. Zdá se, že prostě musíme na vlastní kůži vyzkoušet všechny zkratky ke štěstí, abychom posléze bolestně seznali, že nefungují. Všechny životní zkušenosti činíme na vlastní náklady. Zodpovědnost za naše zdraví je pouze naše věc, pokud jsme zletilí. A jest­li to chcete přehánět až k sebedestrukci, kdo má právo vám v tom bránit?

Politici a policisté závislí na alkoholu, drogách, lécích, počítačových hrách, nakupování, sexu, internetu a pornu? Nevidím rozdíl v tom, když si někdo zničí život konstantním přejídáním, nadměrným kouře­ním, nadužíváním léků na předpis, alkoholem, nebo když se zabije zlatou ránou do žíly. Všichni přece v hloubi duše dobře víme, kam to vede. Všichni děláme dnes a denně rozhodnutí, co se svým životem dál. Pokud jste si dodnes nepřipustili nebo tolerujete, že vás váš nezdravý jídelní­ček, posedlost penězi nebo workoholismus postupně ničí, zkuste pochopit alkoholiky a toxikomany. Všichni v tom jedeme společně.

Ano, bylo by třeba pro jistotu počítat s tím, že v prvních letech po globální legalizaci možná ulice budou plné po­bíhajících šílenců a určité procento lidí okamžitě zemře vlastní rukou. Na rodičích by ležel náročný úkol poučit a motivovat své děti a už by nestačila jen prázdná věta: „Drogy jsou špatné, áno.“ Ale nezaslouží si lidská společ­nost právě tohle nastavené zrcadlo? Není zdravější tomu všemu přímo čelit než pokrytecky zavírat dveře? Pokud vaše dítě zoufale touží přejídat se cukrem, co mu skuteč­ně pomůže: tresty rákoskou, zamykání v pokoji, zamyká­ní spižírny, nebo péče nutričního specialisty, psychologa a více vaší lásky a pozornosti? Zbavit se závislosti je vždy jen a jen naše osobní rozhodnutí. A k němu potřebujeme motivaci.

Knihu Otec Bůh a matka Láska si můžete koupit zde.