Argumenty heroinu: Smrt ega, autenticita, návrat do mateřské náruče
KNIHA CECÍLIE JÍLKOVÉ
Opiáty mají co nabídnout, proto je tak milujeme. U mnohých lidí může při seznámení s opiáty jít o vrcholný emocionální i fyzický zážitek, kterému se později jen těžko něco vyrovná. Ale psát o tom mi přijde morálně na hraně. Myslím, že to byl snad Lou Reed, kdo v nějakém rozhovoru řekl, že heroin je geniální lék na nachlazení. Když jsem ten rozhovor později četla, pomyslela jsem si: „Komu jsi tím, bratře, pomohl, že ses o tohle veřejně podělil?“
Jiní lidé se snažili podat své svědectví objektivněji, takže kromě kladů psali barvitě i o záporech. Jenže když jste teenageři, jste příliš hloupí na to, abyste si připustili, že tyto zápory se týkají bez výjimky všech, i vás. Jste příliš pyšní uvěřit, že i vám se to nakonec stane. Uvěříte tomu až tehdy, když se to stane. A proto tuto knihu nedávejte nezletilým. Jestli se něčemu chci obloukem vyhnout, tak je to přikrmování romantického kultu opiátů a potažmo drog všeho druhu.
Další pokus jsem provedla až po nějaké době. Dost možná k němu došlo u Dany v bytě. Nebo ve škole. Na tom nezáleží. Ten den jsem nebyla opilá a neměla v sobě bezprostředně před pokusem ani perník. Dala jsem si zhruba dávku, jakou jsem byla zvyklá užívat u pervitinu. Nic se nestalo, a tak jsem vyšla na ulici a ubírala se pěšky cestou po nábřeží směrem domů. Bylo teplo a slunečno, a jak jsem šla, začalo být tak nějak čím dál víc slunečno, až se všechny světlé žulové dlažební kostky začaly třpytit. Současně mi začalo být tak nějak příjemně a uvolněně po celém těle a stupňovalo se to čím dál víc. Heroin užitý přes nosní sliznici si cestu do mozku hledá řádově minuty. Poprvé v životě jsem cítila po požití jakékoli substance čiré štěstí. Nikdy předtím se mi to v reakci na drogy ani alkohol nestalo a vlastně jsem si nemohla vzpomenout, kdy naposled se mi tak intenzivní pocit štěstí dostavil v reakci na cokoli. Produkce endorfinů byla u mě evidentně od útlého věku narušena z důvodů, které snad vykreslím v této knize, a heroin je látka endorfinu velmi podobná. Doslova mě to omráčilo svou velkolepostí a věděla jsem, že jsem to našla. Tohle bude moje droga.
S Tomášem jsme měli tuto jednoduchou dohodu: Dám se dohromady. Sám měl za sebou pár let na perníku, ale kvůli epilepsii se ho téměř úplně vzdal. (Tvrdil, že stoprocentně, ale já věděla o nějakých těch zatoulaných procentech.) Po mně chtěl relativně jednoduchou věc. Dávat si větší pozor na drogy obecně a jednou provždy utnout heroin, což byl zcela správný a pochopitelný požadavek. Ale zkuste přesvědčovat člověka, který právě žije obklopen argumenty heroinu: stav klidu, absence vnitřního napětí, absence strachu, absence jakékoli bolesti. Čisté, afektu prosté, mírumilovné myšlenky. Smrt ega. Autenticita. Návrat do mateřské náruče. Domov. To jsou neporazitelné argumenty a heroin je na vás vybalí všechny najednou. Aspoň zpočátku, než si vás obtočí a prosákne vámi tak dokonale, že už vás nemusí ničím uplácet.
