Andrej Babiš a jeho „štempl pravdy“
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
PŘÍSPĚVKY NA OZE
Sněmovna nestihla v pátek závěrečné schvalování energetické novely, která by po poslaneckých úpravách mohla omezit peníze ze státního rozpočtu vyplácené na podp ...
Andrej Babiš a slovenské ministerstvo vnitra uzavřeli smír ve sporu o ochranu osobnosti, šéf ANO úřad žaloval kvůli – dle jeho tvrzení – neoprávněné registraci mezi spolupracovníky někdejší StB. Prezentuje to jako definitivní potvrzení, že s komunistickou tajnou policií nespolupracoval. Zároveň zaznívá, že slovenské ministerstvo vyšlo Babišovi vstříc, protože před volbami podpořil stranu Hlas, k níž patří ministr vnitra Eštok, a že smír fakticky nemění stav věcí, tedy Babišovu registraci coby agenta Bureše. Dá se se značnou dávkou jistoty odhadnout, že na vnímání sporu o Babišovo agentství se po smíru na Slovensku taky nezmění nic.
Pozoruhodné se může zdát snad jenom to, že šéf ANO proti oprávněnosti registrace ještě po všech těch letech tolik protestuje. Rozhodně mu to neškodí. Jeho elektorátu zcela zjevně nevadí, možná se v jeho řadách najdou i lidé, kteří by spolupráci s StB vnímali jako plus. Registrace zcela rozhodně nepředstavuje problém pro potenciální koaliční partnery ANO, například pro koalici Stačilo, v níž má nejsilnější slovo komunistická strana.
Komunistický režim pro současnou společnost nepředstavuje velké téma. Mezi novodobými disidenty, jejichž společenský vliv sílí, často figuruje jen jako součást srovnání s dneškem, které v jejich očích pro soudobé Česko vychází nepříznivě, stejně jako jimi jsou dnešní Západ a USA líčeny jako primární činitelé zla ve světě. Šéf ANO se opírá také o tyhle vrstvy.
Babišův pokračující „boj o registraci“ je mimo jiné projevem setrvačnosti. Dnešní šéf ANO ho zdědil po nějaké minulé verzi sebe, AB z časů prvotního vzestupu ANO, kdy se stylizoval do politika, který je v jistém smyslu dědicem ideálů roku 1989, a snažil se na svou stranu přetáhnout část tábora pravdy a lásky. To už neplatí. Dojem vítězství v tom sporu ale potřebuje ne kvůli meritu věci, ale kvůli tomu, že se v něm v posledních letech značně angažoval a potřebuje svůj štempl pravdy, nebo aspoň něco, co by za něj bylo možné vydávat. A také jako další důkaz svého mučednictví, toho, jak je navzdory všem svým čistým úmyslům neustále tupen nepřátelskými médii a prolhanými politickými protivníky.
Zjevně mu to vychází. Kromě velké skupiny Babišových „věřících“ je tu totiž i rostoucí skupina lidí ochotných zapomenout. Nejenom na to, že někde v archivu existuje záznam a že se zachovala část svazku, na to, že v Babišově okolí se během jeho dráhy podnikatele objevovali někdejší příslušníci StB, na svědectví, podle nichž má šéf ANO velice rád složky a rád je v konkurenčním i politickém boji užíval. Schopnost včas a důkladně zapomenout je důležitá politická dovednost. V příštím volebním roce, který může přinést významné změny, se ten talent bude jistě hodit.