Problémy jako v Německu
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
DOPADY KLIMA POLITIKY
Vykazování emisí a reportování o tzv. udržitelnosti evropským podnikům ubližuje a je pro ně velkou zátěží, přiznala v nedávném rozhovoru pro Financial Times šéf ...
Sdělení Petra Fialy o tom, že pod jeho vedením budeme mít platy jako v Německu, se zařadilo do českého národního folkloru a slyšel jsem už nejedno přirovnání ke slavnému Jakešovu projevu z Červeného Hrádku. Upřímně si myslím, že toto přirovnání je nefér – k Jakešovi. On byl sice nevzdělanec, a proto jeho projev obsahoval několik blekotavých „perel“, kterým se smál celý národ, ale když se člověk podívá na celý jeho text a odmyslí si humpolácký tón, jde řada těch poznámek zcela k věci.
Dá se říci, že Milouš Jakeš léta Páně 1989 jakž takž chápal hloubku marasmu, ve kterém se tehdejší Československo nacházelo, a dokázal některé konkrétní problémy i pojmenovat. Což se o současném premiérském projevu říci nedá; věčná škoda, že nebyl pronesen v roztomilém severočeském městečku jménem Mimoň, protože pak by to pojmenování bylo dokonalé. I vzdělanec může být mimoněm, ba to má svým způsobem i snazší, neboť dokáže lépe oblbnout sebe sama.
Co mě ovšem úplně fascinuje, je reakce jednoho politika z ODS, který pronesl cosi ve smyslu: „Když to šéf říká, tak to bude pravda.“ Proboha, nechovejte se jako lumíci, když víte, jak lumíci končí.
Vypadá to, že naši občanští demokraté jsou odhodláni si na vlastní kůži vyzkoušet řadu chyb, které udělala CDU v Německu či Demokratická strana v USA. CDU upadla pod Merkelovou do stavu duševní strnulosti a poslušnosti, jíž se říkalo hezkým německým slovem „kadavergehorsam“, a země nese následky dodnes. Nevyměnit špatného lídra jen proto, že má mnohaletou tradici, je katastrofa – a tutéž chybu udělali demokraté v Americe, když nejdřív do poslední chvíle podporovali zjevně čím dál nemocnějšího prezidenta Bidena a pak, když už to dál nešlo, se vyhnuli skutečné demokracii – primárkám – a strčili na jeho místo viceprezidentku Kamalu Harrisovou, protože byla na řadě. Teď můžou nejbližší dva roky z opozičních lavic přemýšlet o tom, jaké je to, ztratit prezidentský úřad, Senát i Sněmovnu reprezentantů zároveň. A zcela totéž čeká ODS pod jejím současným vedením, jenom trochu změkčeno skutečností, že u nás nemáme většinový volební systém. Bohužel tam nahoře pak nebude žádný Musk, ale Babiš, a na rozkvět raketového inženýrství v kotlince to tedy nevypadá.
Nejen my, i to Německo potřebuje po vládě Merkelové jaksi dohnat sebe sama – svoje dřívější já, které bylo ekonomicky výkonné a dokázalo táhnout blahobyt půlky Evropy. Znamená to vzít „Mileiho“ motorovou pilu na příšernou hromadu byrokracie, která za tu dobu zaplevelila německý právní řád, a je k tomu potřeba adekvátní osobnost v čele. Možná to dokáže být Friedrich Merz, který je svým způsobem Antimerkelová. Možná to nedokáže ani on. Ale ta změna je naprosto zásadní a zase není náhoda, že teď CDU vede žebříčky volebních preferencí, které pod různými šedými následníky Merkelové, jako byla Annegret Krampová-Karrenbauerová nebo Armin Laschet, vést nedokázala. Síla demokracie je právě v té schopnosti odpřáhnout špatné koně od vozu, když vás zavlečou do bažiny.
Poslední, co momentálně potřebujeme, je Merkelová v obleku. Český volič to pravděpodobně chápe a bude jednat podle toho. Situace je špatná, válka nedaleko, nedá se ani mluvit o tom, že by uhasínala, a ekonomické poměry v EU jsou silně neutěšené. V téhle situaci je jakékoliv mimoňství luxusem, které si ani Německo, ani Česká republika nemohou dovolit. Jenom v té CDU už na to přišli.