Přísný guvernér Michl „srazil“ inflaci na jednu z nejvyšších v EU. Může být příští rok dvouprocentní?

Guvernér Aleš Michl prohlásil, že svou „přísnou politikou“ centrální banka srazila inflaci na současných 8,5 procenta. Velice optimisticky předpovídá, že na dvou procentech bude inflace už v první polovině příštího roku. Jak reálná Michlova slova jsou? Budou obchodníci příští rok dále zdražovat a co s inflací udělá dražší elektřina kvůli vrácení poplatků za obnovitelné zdroje zpět do faktur domácností?

Inflace v srpnu činila 8,5 procenta, když klesla z červencových 8,8 procenta. K tomu však máme základní úrokovou sazbu na sedmi procentech, jak ji nastavila ještě bývalá bankovní rada Jiřího Rusnoka. Podle poslední prognózy České národní banky by měla být v příštím roce celková inflace 2,1 procenta. A Michl tvrdí, že dvou procent se dočkáme už v prvním pololetí.

„Podařilo se nám přísnou měnovou politikou srazit inflaci na 8,5 procenta. Nyní se bude do konce roku pohybovat mezi sedmi a devíti procenty. Myslím, že přísná měnová politika, ze které nepolevíme, přinese výsledky a inflace bude v první polovině příštího roku kolem dvou procent,“ uvedl guvernér.

Je to asi velmi optimistická předpověď, které nenahrává už fakt, že hned na počátku roku obchodníci nastavují nové ceníky a zdražují. Je ovšem možné, že firmy už mají vytvořené dostatečné „zásoby“ díky vysokým maržím a obnovený růst nominálních i reálných mezd nebudou už do koncových cen pro zákazníky tak silně promítat. To ale není jisté.

Navíc se také očekává, že ačkoliv cena plynu i  elektřiny klesla, lidé budou za energie od nového roku platit ve fakturách zase víc, protože se velmi pravděpodobně v plné výši vrátí poplatek za OZE. Celkové ceny za dodávky energií tak mohou být stejně vysoké jako v loňském i letošním roce, i když elektřina a plyn na trzích zlevnily.

Členka Národní ekonomické rady vlády Helena Horská guvernérův optimismus rozhodně odmítá. „Optimismus prognostiků z ČNB, že inflace už na začátku příštího roku klesne pod tři procenta, nesdílím. Důvodem nejsou jen jednorázové vlivy v podobě úpravy spotřebních daní, DPH a poplatků za OZE, ale především dlouhodobější strukturální faktory. To je přehřátý trh práce, nedostatek bytů, omezená cenová konkurence a klesající produkční kapacita, která při výraznějším oživení spotřeby povede k rychlému oživení inflace,“ řekla Horská deníku Echo24.

Tyto faktory, které se podílely na nedávném prudkém zvýšení inflace, neodezněly, ale naopak se kumulují dál, upozorňuje Horská. „A kdyby inflační očekávání zaměstnanců a firem se rychle vrátila do blízkosti inflačního cíle, tyto faktory živící inflaci budou bohužel bránit inflaci se brzy usídlit na inflačním cíli. Podle mého názoru nás čeká období pomalého růstu, přesto nízké nezaměstnanosti ale vyšší inflace i úrokových sazeb,“ domnívá se.

O něco mírnější je hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil. „Osobně souhlasím s tím, že inflace bude v příštím roce dramaticky nižší než v tom aktuálním. Cenové skoky energií se již jistě opakovat nebudou a v průmyslovém i zemědělském sektoru se již zřetelně propisují poklesy cen komodit, které padají z post-pandemických a válečných výšin zpět na běžnější hodnoty,“ řekl redakci.

Tuzemští podnikatelé tak podle Hradila budou pravděpodobně mít možnost ceny dále nenavyšovat a v některých případech je i snížit. „K tomu je bude tlačit i utlumená spotřebitelská poptávka způsobená propadem reálných příjmů. Vzhledem k aktuálně zvýšeným ziskovým maržím je navíc zřejmé, že to ani neohrozí samotnou finanční stabilitu firem. V ideálním případě by již dále ceny nenavyšovaly a to ani navzdory očekávatelným rostoucím mzdovým požadavkům svých zaměstnanců, které budou schopni uspokojit právě snížením stávajících marží,“ tvrdí Hradil.

Hlavním rizikem toho, proč se Michlovy předpovědi nemusí vyplnit, jsou podle Hradila inflační očekávání české společnosti. „Ta si v uplynulé době bohužel zvykla na zvýšenou inflaci a při lednovém představování nových ceníků se může zdražovat nad rámec objektivních nákladů jednoduše proto, že obchodníci budou očekávat totéž od svých dodavatelů či konkurentů. V takovém případě by inflace zůstala zvýšená i bez skutečného důvodu a byla by živena ryze psychologickými faktory. Můj odhad je takový, že část efektu zvýšených inflačních očekávání se skutečně projeví a namísto pádu inflace ke dvouprocentnímu cíli se dočkáme jejího snížení spíše do okolí 4 procent,“ říká.