Evropské pokrytectví nás vyjde draho

Na energetickém trhu po dvou krizových letech sledujeme pokles cen. To může být příznivou zprávou, záleží ale, jak se na to díváme. Na začátku loňského roku nakupovali dodavatelé elektřinu pro odběratele zhruba za 180 eur za jednu MWh, celoroční průměr činil 140 eur. Nyní nakupují za ceny nižší než 100 eur, spotová cena je pro zajímavost přibližně na 55 eurech. Žádné větší výkyvy se neočekávají. Ceny u plynu klesly dokonce ještě víc, proti loňsku o polovinu, a drží se na trhu pod 40 eury za 1 MWh.

Zůstaňme ale u elektřiny. To, že klesá cena silové elektřiny na trhu, neznamená, že cena výrazně klesá i pro konečné odběratele. Těm ji totiž stát prostřednictví Energetického regulačního úřadu zdražuje tím, že výrazně roste cena regulované složky. V té se promítají náklady na provoz sítě a také příspěvek na podporu zelených zdrojů. To se tedy týká těch, kdo energii odebírají.

Podívejme se však na situaci z pohledu výrobců elektřiny. I loni v létě docházelo k tomu, že ceny elektřiny na denních trzích padaly do záporu. Proč? Hodně svítilo slunce a foukal vítr, solární a větrné elektrárny proto hodně vyrobily. Každý zdroj je schopný vyrobit elektřinu za konkrétní cenu a tzv. merit order určuje, které zdroje budou v provozu a které ne, podle toho, jaká je poptávka. Čím je vyšší, tím víc zdrojů na trh vstupuje, od nejlevnějších po nejdražší. Závěrný zdroj je ten nejdražší, který je jako poslední k nasycení poptávky po elektřině potřeba. A vytváří tak marginální cenu elektřiny, což znamená, že výrobci, kteří mají nižší provozní náklady, než je marginální cena, vydělávají a ti nejdražší vyrábějí za své náklady.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.