Drahý život jako nová realita. Inflace za 4 roky vystřelila o 35 procent, ceny se už nevrátí

Meziroční inflace v Česku v lednu zpomalila na 2,8 procenta, čímž se dostává do blízkosti cílového pásma České národní banky. Ačkoliv se na první pohled zdá, že období extrémního zdražování končí, ekonomové upozorňují, že celkový obraz není tak optimistický. Česká ekonomika totiž prošla jedním z nejhlubších propadů reálných mezd v Evropě a životní úroveň občanů se pravděpodobně jen tak nevrátí na úroveň před pandemií.

Z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) sice vyplývá, že meziměsíčně ceny v lednu vzrostly o 1,3 procenta a meziročně o 2,8 procenta. Nejvíce se na růstu podepsalo zdražování potravin, které meziročně vzrostly o 4,8 procenta. Ceny služeb stouply o 4,7 procenta, zatímco ceny zboží vzrostly o 1,7 procenta. Naopak energie a pohonné hmoty meziročně zlevnily o 2,4 procenta.

Kde je tedy problém? Podle propočtů finanční společnosti Conseq ale kumulativní nárůst cenové hladiny v Česku od konce roku 2019 činí 35 procent. Další specializované servery zase propočítávají celkový dvouletý nebo tříletý nárůst hladiny cen. Ke konci ledna 2025 to už tolik nebylo, v letech předchozích je to ale horší.

„Hlavním tahounem růstu celkové cenové hladiny byly jednoznačně potraviny,“ uvedl analytik Deloitte David Marek. Podle jeho slov zdražování nejvíce zasáhlo základní položky, jako jsou mouka, jogurty či vepřové maso.

Navzdory zpomalování inflace se však analytici shodují, že vyšší cenová hladina je tu natrvalo a původní úroveň cen se již nikdy nevrátí. „Výsledkem inflace je výrazně vyšší cenová hladina, která se už nikdy nesníží zpět na původní úroveň,“ upozornil hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček. „Těžkou ránu navíc obdržely úspory českých střadatelů, které ztratily část své kupní síly,“ dodal.

Největší pokles reálných mezd v EU

Zatímco se inflace pomalu dostává pod kontrolu, reálné mzdy stále zůstávají hluboko pod úrovní před krizí. Podle analýzy hlavního ekonoma XTB Pavla Peterky české mzdy od konce roku 2019 nominálně vzrostly o 27 procent, avšak kvůli vysoké inflaci jejich reálná kupní síla klesla o celých deset procent. To je nejhlubší propad v celé Evropské unii.

„Česko zaznamenalo největší pokles reálných mezd v EU. Druhé nejhorší bylo v tomto ohledu Itálie, kde jsou reálné mzdy nižší o pět procent než v roce 2019, zatímco průměr eurozóny je pouze jednoprocentní pokles,“ uvedl Peterka. Naproti tomu v Bulharsku se reálné mzdy od roku 2019 zvýšily o 36 procent, v Polsku a Maďarsku sice také došlo k vysoké inflaci, ale růst nominálních mezd byl rychlejší než v Česku, což tamním zaměstnancům umožnilo udržet si větší část kupní síly.

Peterka očekává, že v roce 2024 se reálné mzdy v Česku zvýší o 3,5 až 4,5 procenta, což sice znamená určitý návrat k růstu, ale stále nestačí na dorovnání ztrát posledních let. „Na úroveň před pandemií se české reálné mzdy dostanou nejdříve v roce 2026,“ odhaduje Peterka.

Energetická drahota zásadně podkopala spotřebu

Jedním z hlavních faktorů, který přispěl k prudkému poklesu životní úrovně v Česku, byly enormně vysoké ceny energií. Zatímco v Polsku a Maďarsku vlády v době energetické krize ceny výrazně dotovaly, v Česku stát zasáhl jen částečně, což vedlo k tomu, že zdejší domácnosti čelily největšímu zdražení energií v celé EU.

Mezi prvním pololetím roku 2021 a prvním pololetím roku 2023 vzrostla cena elektřiny pro české domácnosti o 88 procent, zatímco v Polsku jen o 36 procent a v Maďarsku pouze o osm procent. Podobný trend platí i u plynu, který v Česku ve stejném období zdražil o 93 procent, zatímco na Slovensku jen o 42 procent a v Maďarsku dokonce mírně zlevnil.

Ekonom Lukáš Kovanda upozornil, že Češi za elektřinu platí jedny z nejvyšších cen v přepočtu na kupní sílu v celé EU. „Češi si za české platy platí německé ceny elektřiny. To je klíčový důvod, proč se životní úroveň propadla více než ve většině Evropy,“ upozornil.

Drahé energie měly také obrovský dopad na spotřebu domácností, která v Česku zůstává hluboko pod úrovní před pandemií. „Česká spotřeba domácností je stále téměř pět procent pod úrovní roku 2019. Před pandemií se přitom pohybovala nad 80 procenty průměru EU, dnes jsme na 74 procentech a klesli jsme pod Polsko i Rumunsko,“ uvedl Kovanda.

Nejde přitom o to, že by Češi neměli peníze – míra úspor domácností v loňském roce dosahovala 18,7 procenta, což je výrazně více než před pandemií, kdy byla průměrně 11,4 procenta. „Lidé jednoduše nechtějí utrácet, protože se bojí budoucnosti a neví, co přijde,“ dodal Kovanda.

Obnova bude pomalá

I když ekonomové očekávají v roce 2025 růst reálných mezd o 3,5 až 4,5 procenta, návrat k předkrizovým hodnotám potrvá ještě několik let. Nejrychlejší růst mezd by měl nastat ve zpracovatelském průmyslu, zdravotnictví a vysoce specializovaných oborech, kde firmy musí zvyšovat mzdy, aby si udržely kvalifikované zaměstnance.

Česko se ale stále potýká s nízkou produktivitou práce v některých odvětvích, jako je stavebnictví a zemědělství, a také s malou ochotou zaměstnanců měnit práci či se za ní stěhovat. „Je přitom empiricky prokázáno, že změna zaměstnání vede k vyššímu růstu mezd než vyjednávání se stávajícím zaměstnavatelem,“ poznamenal Peterka.

Analytici zároveň upozorňují na rizika, která mohou růst reálných mezd ohrozit. Mezi hlavní faktory patří hospodářská stagnace hlavních obchodních partnerů, zejména Německa, a případné obchodní války. Pokud by česká ekonomika čelila dalším otřesům, mohlo by to oddálit návrat k předkrizové životní úrovni ještě více.

Daně rostou, úspory mizí

Nedávno jsme spali, že finanční situace českých domácností se v posledních letech výrazně zhoršila. Podle průzkumu agentury STEM/MARK pro společnost Home Credit nemá 14 % Čechů žádné finanční rezervy a dalších 17 % má úspory nižší, než je měsíční příjem jejich domácnosti. To znamená, že téměř třetina obyvatel Česka žije bez dostatečné finanční jistoty pro případ nenadálých výdajů.

Analytik Home Creditu Jaroslav Ondrušek k tomu uvedl, že „téměř třetina dotázaných nemá k dispozici na horší časy ani tolik peněz, kolik činí měsíční příjem jejich domácnosti. Plných 14 procent z nich nemá vůbec žádnou finanční rezervu.“

Kromě poklesu úspor se zvyšuje i zadlužení domácností. Společnost Fincollect, která spravuje pohledávky finančních institucí, uvedla, že počet lidí s opakovanými dluhy vzrostl v posledním roce téměř o polovinu na 16 %. Ředitel společnosti Redogan Radek Pospíšil upozornil, že „klienti si často půjčují opakovaně, aby zaplnili díry v rozpočtu. Nejčastěji se jedná o krátkodobé úvěry, jejichž splátky nejsou schopni zvládnout.“