Strmý propad porodnosti vyráží dech. Co za tím vězí?

Máme tu nové znepokojivé hlášení z Českého statistického úřadu: strmý propad porodnosti pokračuje. Zatímco nadúmrť se u nás naštěstí vrací na předcovidovou úroveň – ačkoli proti letům 2016–2019 byla loni pořád vyšší, byla nižší než v nejhorším roce 2021, a to se počítá –, dětí přichází na svět stále méně, za první čtvrtletí letošního roku o 11 procent méně než před rokem. Je to prudký pokles pátým kvartálem po sobě. Neboli porodů je méně i ve srovnání s číslem, které už samo bylo dramatické.

Letos od ledna do března se v republice dětí narodilo 22 tisíc, loni za stejnou dobu 24,5 tisíce, před dvěma roky dokonce 27,8 tisíce. Za pouhé dva roky tedy porodnost u nás klesla celkově o 21 procent, což asi vyrazí dech každému, ať za tím hledá jakou chce příčinu. A to ještě čísla lehce vylepšuje ukrajinská vlna. Nově příchozím Ukrajinkám se u nás loni narodilo zhruba 1400 dětí (z celkového počtu 100 tisíc porodů) a čísla za celý rok 2022 už malé Ukrajince přirozeně zahrnují.

Demografické trendy charakterizuje jistá setrvačnost. Jen vzácně bývají výkyvy větší než několik málo procent ročně, a když je meziroční změna dvouciferná, demografové za tím tuší a sociologové hledají nějakou zásadní událost. U porodnosti jsme za poslední desítky let takto prudký výkyv zažili v České republice jednou: v letech 1993–1995 také ubylo narozených dětí celkově o dvacet procent. (Sice už menší, avšak statisticky pořád významný pokles se konal ještě i třetí rok.) Polovina 90. let byla nicméně historicky neopakovatelná doba společenské transformace se vším, co k ní patřilo: od ekonomické nejistoty přes radikální změnu v pojetí mládí, před nímž se otevřel svět a současně společnost už netlačila na rychlé dokončení studia, až po neohraničené možnosti podnikat.

Ještě jeden srovnatelný náraz v české demografii po roce 1989 přišel před třinácti lety. I tehdy z roku na rok hodně ubylo novorozenců, o 8,5 tisíce, což však znamenalo „pouhých“ sedm procent proti předcházejícímu roku. Byl to jednorázový jev, do roku 2012 už se neprotáhl. I tady se nabízí jedná velká příčina, totiž finanční a hospodářská krize v Evropě, kdy se pravici v předvolební kampani roku 2010 podařilo Čechy vyděsit tzv. řeckým scénářem.

A co letos, kam nás asi pátrání po jedné velké příčině zavede tentokrát?

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.