Kamala Harrisová se svým kandidátem na viceprezidenta Timem Walzem. "Co spojuje viceprezidentské výběry tento rok, je skutečnost, že se jedná o zjevné šlápnutí vedle," píše Ondřej Šmigol.
Foto: Demokratická strana
1
Do Česka před víkendem přichází zimní počasí. Do soboty očekávají meteorologové sněhové přeháňky nebo sněžení, mrznout může i přes den. Od neděle se začne ...
Týmy, které budou usilovat o nejvyšší americký úřad, jsou od tohoto týdne jasné. Po rošádě, kterou si vynutilo rychle upadající zdraví prezidenta Joea Bidena, kdy ho na pozici demokratického kandidáta nahradila jeho viceprezidentka Kamala Harrisová, si ona musela zvolit svého volebního parťáka.
Americký viceprezident má minimum pravomocí. Jeho hlavním úkolem je být připraven nastěhovat se do Bílého domu, kdyby se prezidentovi něco stalo. Viceprezidenti jsou tak vybíráni hlavně podle jejich schopností přilákat voliče z jiné části společnosti než prezident. Trumpův hluboce věřící viceprezident Mike Pence měl uklidnit náboženské konzervativce, které znepokojoval Trumpův prostopášný život. Kamala Harrisová byla vějičkou pro progresivisty, kteří se dožadovali černošské ženy. Co spojuje viceprezidentské výběry tento rok, je skutečnost, že se jedná o zjevné šlápnutí vedle.
Parťák Donalda Trumpa J. D. Vance totiž nic nevyvažuje. Naopak patří mezi věrné trumpovce. To je nejspíše hlavní důvod, proč si ho Trump zvolil za kandidáta na viceprezidenta. Myslel si, že vítězství proti senilnímu Bidenovi má jisté, a nemusí se tedy ohlížet na běžné volební kalkulace. Raději bude u sebe mít někoho, komu může stoprocentně věřit.
Z volebního hlediska je ale Vance velmi problematický. Není příliš populární. Zatím kandidoval v jedněch volbách, v roce 2022 na senátora v Ohiu. Uspěl, ale méně, než by se čekalo, obdržel 53 % hlasů. Ve stejném roce republikánský guvernér Mike DeWine získal 62 % hlasů. Vance má za sebou působivý životní příběh, vypracoval se ze zchudlé a problematické rodiny na senátora, vydal bestseller, který zfilmoval Netflix. Zároveň je ale příliš online a pohybuje se v pochybných komunitách. To ho vede říkat věci populární na pravicové síti X (dříve Twitter), ale ne mezi běžnými Američany. Výsledkem je, že ho 40,8 % Američanů hodnotí negativně, zatímco 31,5 % pozitivně. Vance porušuje hlavní pravidlo výběru viceprezidenta – hlavně neuškodit hlavnímu kandidátovi.
Harrisová pak Trumpa v porušení tohoto pravidla směle následovala. Oficiálně se rozhodovala mezi dvěma guvernéry, Joshem Shapirem z Pensylvánie a Timem Walzem z Minnesoty. Shapiro se jevil jako jasná volba. Je ve svém státě extrémně populární, a to i mezi republikány. V Pensylvánii potřebuje Harrisová v listopadu nutně vyhrát, jmenování Shapira by to značně ulehčilo. Navíc Shapiro je zjevný politický talent, který by se kampani velmi hodil.
Proti němu ale mluvily dvě skutečnosti. Zaprvé si podle všeho nesedl s Harrisovou osobně. Při setkání s ní se choval arogantně a dal jí najevo, že nehodlá být jen nějakým kladečem věnců, ale chce v rámci její administrativy reálnou roli. Právě jeho arogance je příčinou jeho neoblíbenosti ve straně, kdy mnoho demokratů má pocit, že mu příliš narostl hřebínek na to, že je guvernérem teprve od ledna 2023.
Zadruhé, Shapiro je praktikující Žid, který se nijak netají svou podporou Izraele. Levicové křídlo strany je ale v poslední době naopak protiizraelské – a z toho důvodu rozjelo proti Shapirovi kampaň. Tým Harrisové se toho lekl, rozhodl se neštěpit stranu a Shapira nakonec nenominoval.
Místo toho se rozhodl pro Tima Walze, který si žádné podmínky nekladl. Tento téměř neznámý guvernér Minnesoty – přes 70 % Američanů o něm nikdy neslyšelo – na první pohled působí jako bodrý strýček. Bývalý učitel a středoškolský trenér amerického fotbalu má za sebou i vojenskou kariéru. Přes 24 let sloužil v národní gardě. Národní gardy jsou vojenské složky jednotlivých států, jež slouží jako záloha pro americkou armádu. Jsou tvořeny dobrovolníky, kteří v nich působí jen na část úvazku, k tomu mají ještě civilní povolání. Guvernéři je nasazují nejčastěji při živelných katastrofách, mohou ale být i federalizovány a vyslány Washingtonem do boje. To se děje celkem běžně, řada gardistů sloužila v Iráku nebo v Afghánistánu. V tom však spočívá první Walzův problém.
Z jeho vyjádření by mohl leckdo soudit, že je bojovým veteránem. Prohlašuje o sobě, že je veteránem války proti teroru a sloužil v zahraničí. To je v jistém smyslu pravda. Walz byl nasazen v zahraničí jednou, v Itálii. Jeho jednotka tam byla vyslána poté, co profesionální vojáci museli na Blízký východ. Z Itálie jim pak poskytovali podporu na dálku. V tomto smyslu se tedy Walz války proti teroru opravdu účastnil a opravdu byl vyslán do zahraničí, nicméně to není to, co se běžnému Američanovi při těch slovech vybaví.
Republikáni tak Walze obviňují z „ukradené odvahy“, jak v Americe říkají přivlastňování si vojenských zásluh, které člověku nenáleží. Pokud se toto obvinění uchytí, mohlo by Harrisové způsobit vážné škody. Američané ho totiž berou nesmírně vážně.
Walz také odešel z národní gardy těsně předtím, než měla být jeho jednotka vážně vyslána do války, tedy do Iráku. Republikáni naznačují, že je zbabělec.
Problematické je rovněž jeho působení v čele Minnesoty. V největším městě státu, v Minneapolis, vypukly po zabití George Floyda protesty Black Lives Matter, které se pak rozšířily do zbytku USA. Walz je obviňován, že situaci tehdy nezvládl. Dalším krokem, který bude muset vysvětlovat, je pak jeho covidová politika. Byl zastáncem tvrdých lockdownů a zavedl linku, kam lidé mohli hlásit sousedy porušující covidová opatření. V kulturních otázkách je jasně na progresivním křídle Demokratické strany. Podporuje právo na potrat, LGBT a regulaci zbraní. Není to však někdo, kdo by dokázal oslovit a přitáhnout nové voliče. Minnesota je navíc solidně demokratický stát, Harrisová tam vyhraje, ať je jejím volebním parťákem kdokoliv.
Podle průzkumů jsou šance obou kandidátů vyrovnané a ani jeden z nich si nemůže dovolit vážné přešlapy. Může se tak docela dobře stát, že Harrisová bude Walze proklínat, až Trump vyhraje v Pensylvánii, a tím si otevře dveře do Bílého domu.
00:02
