​ Řval jsem radostí. Američani zastavili arogantní vládnoucí elity

Rod Dreher je významný americký intelektuál, známý i u nás díky českému vydání knihy Benediktova cesta. Autora rozhovoru napadlo obrátit se na Drehera s žádostí analyzovat vítězství dvojice Donald Trump / J. D. Vance z toho prostého důvodu, že poprvé o Vanceově existenci slyšel kdysi od něho. Fakt, že Dreher je Vanceův přítel, ještě neznamená, že by politiku v USA nahlížel stranicky.

U vás stejně jako u nás se vždycky říká: Tyto volby jsou nejdůležitější. Ale tentokrát i cynik takový pocit mohl získat. Měl jste ho taky? A pokud ano, co bude ten nejdůležitější dopad Trumpova vítězství?

Podle mě je to nejvíc ze všeho senzační odmítnutí amerického establishmentu. Už rok 2016 byl prudký šok pro systém, o kterém se myslelo, že lidem Trumpova typu brání dostat se k moci. Trump byl jako politik dokonale nekonvenční a establishment se ho samozřejmě už tehdy právem obával. I když se ho možná měl obávat z jiných důvodů, než z jakých to činil.

A co že to bylo za důvody?

Mysleli, že Trump bude jakýsi nový Caesar, ne-li Hitler. Já si samozřejmě ani na vteřinu nemyslím, že někdy hrozilo, že by se Trump stal jakousi variantou Hitlera. Toto absurdní tvrzení Kamaly Harrisové a médií, Trump je reinkarnací Hitlera, jasně odmítli voliči. Ale američtí liberálové, podobně jako jejich protějšky z Evropy, žijí v představě, že odchýlit se od jejich sady názorů je jako klanět se zlu. Trump v sobě dokonce nemá ani to, co by z něho mohlo udělat Caesara. Chybí mu vnitřní disciplína. Obavy elit z Trumpa byly ovšem namístě v tom smyslu, že on je zhmotněním nesouhlasu se vším, za co se oni celý život bili. Stal se symbolem masové nedůvěry ve vládnoucí třídu, v lídrovské kvality příslušníků té třídy. A představte si jejich pocity: Trump se dostal k moci jen proto, že oni selhali a nebyli schopní mu v tom zabránit. Jak slabí si asi museli připadat?

Třeba se opravdu považují za nositele kompetence, za jediné, kdo nás v dnešním složitém světě umí řídit tak, abychom nenarazili na skálu.

A kam nás tedy dovedli? V USA jenom v tomto století do dvou katastrofálních válek – Irák a Afghánistán –, ke globálnímu hospodářskému krachu roku 2008 a ke zpackanému managementu za covidu. Taky dali vzniknout jedovaté ideologii, která staví lidi proti sobě na základě rasových rozdílů a rozkládá instituce, které už člověka nehodnotí podle jeho reálného výkonu, ale podle ideologických měřítek. Ve velkém mrzačí vědu, kvůli ideologii zkorumpovali vědecké instituce. Nejotřesnější příklad toho je vyšinutá ideologie genderu, což byla mánie a pokus elit zrušit pohlavní rozdíly, ačkoli ty rozdíly jsou biologická skutečnost. Výsledkem jsou zničená těla, psychika, životy mnoha problémových dětí. A ještě to celé udělali tak, abyste je nemohl kritizovat beze strachu, že třeba přijdete o práci.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.