O Davidech a Goliášovi na českém internetu

GOOGLE VERSUS VYDAVATELÉ

O Davidech a Goliášovi na českém internetu
Z pozměňovacího návrhu k novele načteného poslancem STAN Janem Lacinou vzbudila největší odpor společnosti Google výše možné sankce. Foto: Jan Zatorsky
6
Týdeník

Daniel Kaiser

Minulý týden prošla Senátem bez úprav novela autorského zákona, načež ji obratem podepsal prezident. Kromě takových změn, jako je odpuštění autorských poplatků živnostníkovi, který má v obchodě puštěné rádio, obsahuje jednu změnu třaskavou a vysoce spornou. Jde o způsob, jak velké (novela říká: dominantní) platformy typu Google přimět platit českým vydavatelstvím, jejichž zprávy přebírají a ve svých vyhledávačích zobrazují.

Před rokem Google začal v programu News Showcase, česky Výběr zpráv, platit za obsah vybraným médiím (včetně Echa), po novele se má na výši poplatků dohodnout s celou vydavatelskou scénou. Tu by zastupoval jakýsi „kolektivní správce“, sdružení vydavatelů. Z pozměňovacího návrhu k novele načteného poslancem STAN Janem Lacinou vzbudila největší odpor společnosti Google výše možné sankce. Platformě by hrozilo, že do českého rozpočtu zaplatí pokutu až do výše jednoho procenta svého globálního obratu.

News Showcase v reakci na novelu společnost Google ukončila a údajně už zahájila i kroky, které omezí zobrazování úryvků u vyhledaných zpravodajských textů tak, aby ve vyhledávači zůstal pouze titulek.

Do Salonu Echa přišla za předkladatele zákona náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková, za Unii vydavatelů, která zastupuje většinu trhu, její výkonný ředitel Václav Mach. Výhrady k novele formulují senátorka Hana Marvanová a také předseda menší Asociace on-line vydavatelů a současně provozovatel serveru Drbna.cz Libor Matoušek.

Je to hodně důležitá, ale přece jen odborná látka. Potřeboval bych to od vás nějak srozumitelně vysvětlit. Začněme, prosím, tím, v čem byl stav na zpravodajském trhu před novelou nevyhovující.

Smolíková: Předešlu, že česká novela je implementací evropské směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. A už na unijní úrovni se ukázalo, že ta úprava vzbuzuje velké vášně. V tomto bodě cílem směrnice bylo, aby ti, kdo vytvářejí on-line zpravodajství, dostávali od těch, kdo jejich obsah zpeněžují, tedy od platforem, spravedlivou odměnu. Jde o spravedlivé podělení na výnosech. O to šlo ve směrnici i v české novele.

Dalo by se to lidově říct tak, že pro vládu a poslance už byl neúnosný stav, kdy velké firmy zpoza oceánu vysávaly reklamu z českého trhu a navíc tu skoro neplatily daně?

Smolíková: Pozor, v novele o žádné daně nejde, to bych úplně nespojovala. Jinak ano, asi ta situace skutečně dozrála do nějakého bodu, kdy bylo třeba to výslovně nastavit. Je třeba, aby provozovatel platformy vydavateli za článek poskytl přiměřenou odměnu. Bavíme se o prostředí, které se naprosto překotně rozvíjí, a tím pádem se rozšiřují způsoby využití, tedy i příjmy, které z toho mají platformy, jsou větší. Takhle si celou situaci zhodnotila nejdřív Evropská komise a posléze i v diskusi s vládami členských zemí.

S názorem, že bylo třeba něco dělat, protože situace byla neúnosná, vydavatelé souhlasí, předpokládám.

Mach: I já bych podobně jako paní náměstkyně rád zdůraznil, že s neplacením daně z příjmů ta novela skutečně nesouvisí. Souvisí s tím, že digitální transformace pro odvětví vydavatelského průmyslu představuje značná rizika. Vydavatelé umožňovali sdílení svého obsahu on-line a digitální platformy si za ta užívání zvykly za cizí obsah neplatit, přestože z něj samy měly velké příjmy. Samozřejmě hlavně přes inzerci. Ony se sice o část výnosu z inzerce dělily, ale časem ten podíl klesal. Doteď neměly žádnou povinnost sjednat s vydavateli odpovídající licenci. Teď za veškerý obsah publikovaný za uplynulé dva roky tuto povinnost mají.

Matoušek: S meritem původní unijní směrnice snad ani nejde nesouhlasit. Bral jsem to jako naprosto jasný signál velkým platformám: Pozor, tady se krade duševní vlastnictví. Pokud předtím novinářská zpráva nebyla předmětem ochrany, od této evropské směrnice té ochrany požívá. Výborně. První potíž nastala s tím, že na evropské regulace a regulátory americké firmy nejsou zvyklé. Americké platformy fungují na precedentu a podnikají, dokud jim to někdo nezakáže nebo neupraví soudem. Dokonce američtí vydavatelé, se kterými jsem mluvil, říkali, že tuto unijní legislativu nám závidí. Říkají: Konečně platby vymáhá i někdo jiný než jen soud. Až sem za nás vše v pořádku. Výhrady máme k českému provedení, jistě se k nim dostaneme.

Marvanová: Já s popisem výchozí situace souhlasím taky. A myslím, že vládní návrh tu evropskou směrnici do českého práva převáděl víceméně správně. Na tom jsme se shodli i v Senátu, že vládní návrh byl dobrý, důležitý a nutný. Problém nastal ve sněmovně pozměňovacími návrhy, zejména ve druhém čtení. To se stalo předmětem kontroverzí a je jím dosud. Nejde tu jen o platformy, nějaké kontroverze vyvolává i například paragraf zvaný železářství, kde jde o nevýdělečné, nahodilé pouštění hudby v malé provozovně, nebo overblocking – tedy nadměrné blokování uživatele, kterým si pak platforma koleduje o to, že bude soudem zablokována sama. Ale my tu diskutujeme nad třetí výhradou, a to je ta možnost ohromné pokuty platformám, pokud by český zákon nenaplňovaly. Víme všichni, že nejvíc protestoval Google. A my ovšem máme celou řadu rozborů o tom, jak se zhorší situace pro běžné uživatele internetu. A jak normální lidé už na internetu nedostanou všechny informace. Nám v Senátu není vůbec jasné, proč byl vládní návrh ve sněmovně takhle riskantně, na poslední chvíli změněn.

Celý Salon si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.