Jiří Menzel v mediálním smogu

Jsou tvůrci, kteří se do historie zapíší jen jedním dílem, jako třeba Petr Bezruč. Biologicky mohl být autorem nakonec čertvíkdo, to ale není důležité, podstatné je, že Slezské písně stále umějí zaznít.

Strukturalisté důsledně odlišovali život a autorovo dílo. Tvrdili, že dílo žije nezávisle a odděleně od autorovy osobnosti. Ti slavní teoretikové umění pro to měli pádné důvody a bůh moc dobře ví, že měli pravdu.

V dnešních časech, která je zamořena mediálním smogem, jejich teze rezonuje ještě silněji. Kdejaký ňouma, který umí poskládat pár písmenek vedle sebe a vznikne mu z toho něco jako slova aspirující na větu, bez uzardění vstupuje na sociální sítě, protože se domnívá, že má myšlenku. A tak je stále složitější nalézat vánek zdravého rozumu, rozlišovat zrno od plev v šeru smogu a smradu, který páchne blbostí.

Na konci minulého týdne po dlouhém strádání zemřel režisér Jiří Menzel, který určitě nebyl autorem jen jednoho velkého filmu. Za Ostře sledované vlaky dostal spolutvůrce nové filmové vlny už v 60. letech minulého století filmového Oscara. A vedle Menzelových filmů, které právem upadnou do zapomnění, se bude, nejen pro smích, který u diváků vyvolávaly, připomínat řada dalších. A budou to filmy, co bude o Jiřího Menzela, nejen u filmových historiků, vyvolávat zájem.

Chtěli jsme, aby předního režiséra připomněl někdo, kdo má jeho filmovou cestu rád. Kdo se také rád prochází s velkou postavou české literatury, Bohumilem Hrabalem, s jehož literárním dílem Jiří Menzel spojil zásadní část své filmové tvorby. Na Výpravu za Jiřím Menzelem se tak vydal Jiří Peňás.

Věříme, že vás jeho reflexe potěší, stejně jako titulní strana, která je celá koncipována coby pocta velkému českému režisérovi.

Vaše redakce