Radikální levice se dere k moci: „Když zvítězíme, bude se Macron muset podrobit nebo rezignovat“

Pokud radikální levicová aliance získá většinu ve francouzských parlamentních volbách, které dnes začínají prvním kolem, prezident Emmanuel Macron se bude muset „podrobit“ a jmenovat Jeana-Luca Mélenchona premiérem, nebo sám "rezignovat". Prohlásil to Mélenchon, vůdce Odbojné Francie, hnutí, které je nejpočetnější složkou koalice radikální levice NUPES. Ta se podle některých posledních průzkumů dostala v preferencích na první místo. Složitý volební systém francouzských parlamentních voleb však s velkou pravděpodobností zaručuje vládnoucím elitám, v tomto případě politickým uskupením, která podporují prezidenta Macrona, udržení moci.

Francouzi tak začali v neděli v prvním kole voleb vybírat své zástupce do Národního shromáždění. V 577 obvodech bude o stejný počet mandátů soupeřit na 6300 kandidátů. Pro usnadnění výběru voličům vznikly čtyři koalice - v čele té středové stojí Emmanuel Macron, který v dubnových volbách obhájil post prezidenta. O tom, jak velkou moc bude mít tento centristický politik v příštích letech, však rozhodnou právě parlamentní volby. Předvolební kampaň, podle médií minimální a nevýrazná, končí během sobotní půlnoci.

V čele předvolebního průzkumu společnosti Ifop je s 26 procenty radikální levicová koalice Nová lidová, socialistická a ekologická unie (NUPES), kterou vede krajně levicový politický veterán Jean-Luc Mélenchon. Ten v dubnových prezidentských volbách skončil třetí a opakovaně veřejně prohlašuje, že by se měl stát příštím premiérem Francie. Na druhém místě v sondáži je s těsným odstupem jediného procentního bodu Macronova středová koalice Spolu (Ensemble). Na třetím místě je strana Národní sdružení (RN) vůdkyně Marine Le Penové, kterou plánuje volit asi 21 procent dotazovaných.

V průzkumu Elabe má naopak Spolu náskok půl procentního bodu před NUPES. Průzkum také upozorňuje na čtvrté místo a 11 procent pro blok vedený Republikány (LR).

Francouzský systém voleb do Národního shromáždění je dvoukolový většinový a poměrně složitý, což komplikuje i předvolební průzkumy. Získaná procenta odevzdaných hlasů se nemusejí projevit v počtu získaných mandátů a teprve ty rozhodují o parlamentní většině. Systém také silně znevýhodňuje extremistické strany, mezi něž se řadí i RN.

Pokud v prvním kole v daném obvodu nikdo nezíská nadpoloviční většinu hlasů, postupují do druhého kola ti, kteří překonali hranici 12,5 procenta, nebo minimálně první dva kandidáti. Ve Francii se tak v praxi koná 577 lokálních soubojů, které rozhodnou o budoucí národní politice.

Magickou hranicí těchto voleb je 289 mandátů. Pokud by koalice Spolu tuto hranici překonala, Macron by posílil svou pozici a měl by větší šanci například na prosazení dlouho plánované důchodové reformy. Macronův plán na posun odchodu věku do důchodu z aktuálních 62 na 65 let byl jedním z nejviditelnějších témat prezidentské i parlamentní kampaně a vyvolal vlnu odporu. Macron usiluje také o ekonomické reformy na posílení kupní síly Francouzů, proti jejímuž poklesu se ozývají hlasité protesty.

Pokud by koalice Spolu zvítězila, ale v parlamentu by neměla většinu, musel by Macron hledat spojence pro dlouhodobou spolupráci nebo pro jednotlivé zákony. Všichni ti, kteří Macrona podporují, se už ale stali součástí jeho koalice, a je proto málo pravděpodobné, že by našel další stranické partnery. Rozhodující politickou silou, pomyslným jazýčkem na vahách, by se mohli stát konzervativní Republikáni.

Třetím možným, a pro Macrona nejbolestivějším, výsledkem, by byla jeho prohra. Pokud by ho některá z formací, podle aktuálních průzkumů nejspíš NUPES, předstihla, následovala by kohabitace. Prezident by musel jmenovat premiérem zástupce nejsilnější parlamentní strany či koalice, který by byl z odlišného politického uskupení než on sám. Z francouzského prezidentského systému by se tak rázem stal parlamentní a hlavní slovo by měl premiér. Macronovi by zůstala v kompetenci jen zahraniční politika a velení ozbrojených sil. Prosazování reforem by bylo pro Macrona prakticky nemožné.

Kohabitaci zažila Francie od roku 1986 třikrát, nejdelší z nich byla mezi lety 1997 a 2002. Pravicový prezident Jacques Chirac musel tehdy spolupracovat se socialistickým premiérem Lionelem Jospinem. Tato zkušenost částečné paralýzy veřejného života vedla Francii ke zkrácení délky prezidentského mandátu ze sedmi na pět let, aby se parlamentní a prezidentské volby konaly ve stejném roce a snížilo se riziko kohabitace.

Volební účast ve Francii není povinná a podle analytika společnosti Ipsos, která dělá průzkumy, mají Francouzi jiné starosti než volby a účast bude poměrně nízká. K nízké účasti, odhadované zhruba na 45 až 50 procent, přispívá i nevýrazná kampaň, zapojení lídrů na poslední chvíli i celková otupělost vůči politickému dění, vyjmenovávají francouzská média.

Většina volebních místností se ve Francii otevře v neděli v 08:00 a zavře v 18:00, ve velkých městech o dvě hodiny později. V zámořských územích, která leží v jiném časovém pásmu, se bude hlasovat už v sobotu. Francouzi žijící v zahraničí si svých 11 zástupců vybírali už o minulém víkendu, stejně tak obyvatelé Francouzské Polynésie. Celkem je Francie rozdělena na 577 volebních obvodů, v každém je v průměru 125.000 voličů.

Volební lístky dostali Francouzi poštou, k dispozici jsou i ve volebních místnostech. Koalice vznikly proto, aby si kandidáti podobně smýšlejících stran nekonkurovali v jednotlivých obvodech. V principu jde spíše o koordinaci kandidatur, hlavně na levici ale uzavření dohody předcházela dlouhá vyjednávání. NUPES nakonec tvoří Mélenchonova Nepodrobená Francie (LFI), Socialistická strana (PS), Francouzská komunistická strana (PCF), největší ekologicky orientovaná strana Evropská ekologie - Zelení (EELV) a další malé subjekty. NUPES razí krajní program zahrnující velké výdaje státu, všeobecný odchod do důchodu v 60 letech a faktický odchod Francie z Evropské unie a z NATO, což odpuzuje řadu čelných socialistů. Díky podpoře ekologických témat má NUPES podporu mnoha mladých voličů.

Navzdory očekávání k uzavření koalice nedošlo na krajní pravici. Le Penová odmítla nabídku bývalého novináře Érika Zemmoura na spolupráci s hnutím Znovudobytí! (Reconquete!), které vzniklo krátce před prezidentskými volbami. Le Penová hlásá politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má být určen pouze "pravým Francouzům" a chránit je před globalizací a před islamizací Francie. Zemmourovy teze jsou podobné.

Promacronovská koalice Spolu vznikla v listopadu 2021. Tvoří ji vládní strana Obnova (Renaissance, bývalá Republika v pohybu, LREM), strana MoDem, nová strana Horizonty někdejšího premiéra a nejoblíbenějšího francouzského politika Édouarda Philippa a několik menších stran.

První odhady volebních výsledků se očekávají bezprostředně po uzavření posledních volebních místností ve 20:00. Nejúspěšnější kandidáti, kteří ale nezískali nadpoloviční většinu hlasů, se 19. června utkají v druhém kole.