Demokrat Mohorita, Německo a Francie versus Visegrád a Netflix jako bořitel tradic

Na obálce nového čísla Týdeníku Echo je snímek Vasila Mohirity, svazáckého a komunistického funkcionáře z 80. let i z počátku polistopadové epochy. Rozhovor s ním pořídila Kateřina Weissová; někdejší nomenklaturní kádr se v něm  prezentuje jako přesvědčený demokrat a také sionista, užívá jméno Ben Vasco Meier, hlásí se ke svým židovským kořenům a hrdě připomíná, že to byl on, kdo „zařídil“ v prosinci 1989 zvolení Alexandra Dubčeka předsedou Federálního shromáždění (29. 12.) a den nato i Václava Havla prezidentem Československé socialistické republiky. 

Článkem Kdo je tady civilizovaný přispěla do čísla Lenka Zlámalová. Srovnává civilizační vyspělost na jedné straně ve Francii a v Německu, na druhé straně ve státech Visegrádské skupiny, tedy v Česku, Maďarsku, Polsku a Slovensku, a dochází k fakty podloženým závěrům, že nemusíme trpět komplexem méněcennosti, ale současně ani Francouzi a Němci by neměli vůči nám trpět komplexem superiority.

„Sami Francouzi a Němci, kteří mají často sklony Středoevropany poučovat, dnes ve světové konkurenci nehrají první civilizační ligu. V mnoha měřítkách se nevyrovnají z Unie odcházejícím Britům, Dánům, Finům nebo Estoncům. Nemluvě o Američanech, které po zvolení Donalda Trumpa také rádi v Berlíně a Paříži mistrují jako civilizačně zaostalé. Podobně je na vyšší civilizační úrovni Austrálie, rovněž velmi často evropskými progresivisty častovaná kvůli přísně řízené migraci. Nemluvě třeba o Singapuru, který dnes dominuje všem žebříčkům konkurenceschopnosti, kvality lidského kapitálu, prostředí pro podnikání atd. (...) Není jediný důvod, aby Středoevropané přijímali potupnou roli Evropanů druhé kategorie a nechali se mistrovat těmi, kdo je civilizačně nijak zásadně nepřevyšují,“ uzavírá svou komparaci autorka.

Články z tohoto vydání si může již nyní na EchoPrime

Pod sugestivním titulkem Zachránce filmu? Zabiják kin? se Ondřej Štindl zamýšlí nad současností a budoucností filmové kultury: „Streamovací společnosti, které uživatelům umožňují dívat se přes internet na filmy a seriály, svět kinematografie rychle dost možná nenávratně mění – nejenom jeho zákulisí, ale i produkty, obsah.

Nejvýraznějším tahounem téhle revoluce je firma Netflix, která se velice rychle stala dominantní silou audiovize – od jednoduchých záznamů vystoupení stand up komiků po velkofilmy za stamiliony dolarů. Jako všechny jiné revoluce bude mít i tahle svoje oběti: kina a vůbec film v tradičním slova smyslu, možná se k těm „padlým“ nakonec zařadí i Netflix samotný. Obchodní a distribuční model, s nímž ta firma přišla, ale pravděpodobně přežije. V tom ohledu budou dalekosáhlé výsledky revoluce trvalé,“ píše autor v úvodu. 

Toto a ještě dlouhou řadu textů svých autorů i externích spolupracovníků přináší nové číslo Týdeníku Echo.