Konec rozletu. Erdoğanův systém už nešlape tak, jako dřív

Model založený hlavně na rozsáhlých půjčkách z ciziny narazil na své hranice. Budoucnost devatenácté největší ekonomiky světa je nejistá. Italská lira byla v dobách své existence známá hlavně svou slabostí. V devadesátých letech jste na nákup zmrzliny v Benátkách potřebovali bankovky s tisícovou nominální hodnotou; oficiální kurz pro přechod na euro zněl 1 936,27 : 1. Nicméně italská lira je minulostí, i když italské ekonomické problémy nikoli. V Evropě, nebo aspoň na jednom jejím malém kousku, se ovšem platí i jinou lirou, a to je lira turecká.

Cena zmrzliny v Istanbulu je zatím spíš v jednotkách než v tisícovkách tureckých lir, ale co se stability týče, začala mít turecká měna v posledních letech podobnou pověst jako stará měna italská.

Právě nyní, v květnu 2020, utrpěla další propad své hodnoty, při které se dostala až pod psychologicky důležitou hranici sedmi lir za jeden americký dolar. Pouze rozsáhlou akcí turecké centrální banky se podařilo propad zastavit a stabilizovat kurz liry vůči dolaru těsně nad sedmičkou. Na tuto stabilizační akci však turecká centrální banka spotřebovala nemalou část svých zásob tvrdé měny, a její manévrovací prostor pro budoucí krizové situace se tak zúžil. Nikdo totiž nevěří tomu, že zásoby dolarů a eur se Turkům podaří rychle doplnit.

Také v Turecku – podobně jako v mnoha jiných koutech světa – obnažila epidemie nemoci covid-19 některé strukturální slabiny, které předtím nebyly tak nápadné. Turecké hospodářství nevzkvétá a pro současný establishment kolem prezidenta Erdoğana to představuje problém.

Model islámského růstu

Jedním z důvodů, proč se dnešnímu prezidentu Erdoğanovi podařilo v roce 2002 vyhrát volby, byly dlouholeté ekonomické problémy za dřívějších vlád. Politická nestabilita Turecka v 90. letech odrazovala zahraniční investory a hospodářská krize na přelomu století zasáhla Turecko velmi tvrdě. V roce 2000 se ankarská vláda ocitla v situaci hraničící s bankrotem a o rok později dosáhla inflace neuvěřitelných 3000 %. Kurz tehdejší liry k dolaru se vyšplhal na 1 500 000 : 1.

Mezinárodní měnový fond přispěl Turkům na sanaci akutního krizového stavu 11 miliardami dolarů, ale jako obvykle s tím byly spojeny podmínky, zejména odprodej státního majetku a ekonomické reformy. Paradoxně se Erdoğan dostal k moci právě v době, kdy už tyto zvenčí vynucené reformy začínaly mít kladný účinek.

Celý článek Mariana Kechlibara si přečtěte na ECHOPRIME nebo v Týdeníku ECHO. Objednat si ho můžete zde.