Den, kdy vylezly krysy z tunelů... a postřílely teroristy

Teroristi drželi desítky rukojmích na ambasádě již 127. den. Původně jich zajali osm set: soudce, ministry... a s nimi i českého diplomata Lubomíra Hladíka. 22. dubna je to přesně 17 let, kdy se ze speciálně vyhloubených tunelů vynořili vládní vojáci a členy organizace Tupaca Amarua postříleli. Úspěšný zásah se stal učebnicovým příkladem pro řadu antiteroristických brigád na celém světě. 

„Chavín de Huantar,“ zachrchlala vysílačka 22. dubna 1997 v 15.15 hodin východního standardního časového pásma, které platí také pro celé území Peru. Ve velké přijímací hale v prvním patře budovy japonského velvyslanectví v Limě se v té době potilo osm mladíků, honilo fotbalový míč mezi vykládanými skříňkami. Stoly a židle odsunuli z improvizovaného fotbalového hřiště ke stěnám místnosti, na stoly si odložili své samopaly a revolvery. Další tři, čtyři lidé postávali kolem a fandili. I oni měli střelné zbraně nedbale opřené o stěny. Fotbalisté i jejich diváci se vyznačovali jednotným oblečením – maskáče, triko a červenobílý šátek na krku.

Všichni byli členové levicové teroristické organizace Tupaca Amarua. Od 17. prosince 1996 drželi v budově na sedmdesát osob, především z řad zahraničních diplomatů, japonských obchodníků a představitelů peruánského státu – dva ministry, několik soudců, řadu významných politiků či armádních velitelů. Při prosincovém útoku zajali dohromady 800 osob, které postupně propustili, včetně českého diplomata Lubomíra Hladíka nebo maminky peruánského prezidenta Fujimoriho. Zbylých 72 rukojmích drželi v zajetí již 127. den.

„Dostali nás, dostali nás.“ Pak už jej zkosila dávka z policejní zbraně. Čtyři teroristé se pokusili vzdát, vojáci však měli jasné rozkazy – teroristy nešetřit.

Zrovna ve chvíli, kdy se blížila polovina zápasu, se země v přízemí budovy otřásla a podlaha se rozevřela jako čerstvě otevřená plechovka. Sedm z „fotbalistů“ bylo zastřeleno hned, aniž by se dostali ke svým odloženým samopalům, další se rozprchli po budově a snažili se zachránit vlastní kůži. Jeden, dva vyběhli do patra, kde se nacházela sedmdesátka rukojmích. Vůdce komanda Nestor Cerpa stačil pouze vykřiknout: „Dostali nás, dostali nás.“ Pak už jej zkosila dávka z policejní zbraně. Čtyři teroristé se pokusili vzdát, vojáci však měli jasné rozkazy – teroristy nešetřit.

Kilometry tunelů pod ambasádou

„Přes tajnou vysílačku jsme dostali pokyn, že útok začne, jakmile v nedalekých kasárnách začne vojenská kapela hrát hymnu námořníků,“ vzpomíná jeden z rukojmích, bývalý člen protiteroristické brigády a pozdější peruánský viceprezident Luis Giampietri. „Řekl jsem kolegům, aby si lehli na zem. Soudce Carlos Giusti mě neposlechl a vlezl si do skříně. Do místnosti vběhli dva teroristé a vystřelili dávku ze samopalů. Víc už nestihli, protože je vojáci ihned zneškodnili. Kolegu Giustiho střela zranila na noze, zemřel na infarkt. Mohlo to být jinak triumfální vítězství nad teroristy.“

Tři měsíce před útokem vyhloubili horníci z And kilometry tunelů pod ambasádou, ze kterých vojáci vylezli do budovy jako krysy ze své skrýše.

Při osvobození zahynulo všech 14 teroristů, dva vojáci z osvobozujícího komanda a soudce Giusti jako jediný z 72 rukojmích. Když peruánské síly plánovaly akci, počítaly 75% ztráty na straně rukojmích a 20 mrtvých elitních vojáků. Úspěšný dubnový zásah v Limě se stal učebnicovým příkladem pro řadu antiteroristických brigád na celém světě. Útok zvažovali šéfové peruánské armády hned v prosinci, kdy byla ambasáda napadena, nakonec od rychlého zásahu upustili a na osvobozující misi se dokonale připravili. Na opuštěném ostrově nedaleko Limy dokonce vybudovali maketu japonské ambasády v poměru 1:1. Tři měsíce před útokem vyhloubili horníci z And kilometry tunelů pod ambasádou, ze kterých vojáci vylezli do budovy jako krysy ze své skrýše.

A právě tunely nakonec rozhodly o jménu operace. Chavín de Huantar, významné centrum předincké kultury, které se nachází zhruba 250 kilometrů severně od Limy, bylo osídleno před třemi tisíci lety. Je zapsáno na seznamu kulturních památek UNESCO a vyznačuje se rozsáhlým podzemních labyrintem.

Štěnice byla v krucifixu v koupelně

Armáda měla hned od prvních okamžiků útoku na ambasádu v prosinci 1996 dokonalý přehled, co se děje v celém objektu. Zasloužil se o to právě Luis Giampietri. „Po úvodním šoku jsem začal přemýšlet, jak se spojit s lidmi venku. Říkal jsem si, že není možné, aby peruánská tajná služba neměla v budově žádné odposlouchávací zařízení (Japonsko patřilo k největším obchodním i politickým partnerům Peru. Tehdejší prezident Peru Alberto Fujimori byl synem japonských přistěhovalců. - pozn. red.). Obcházel jsem budovu rezidence a mluvil jsem ke všemu, o čem jsem si myslel, že by naši lidé do těch věcí mohli dát nějaké odposlouchávací přístroje. Mluvil jsem k ohřívačům vody v koupelně, ke křížům na stěnách, ke knihám, ke všemu, co jsme dostávali zvenčí. Dělal jsem to mnoho dní, dost tajně. Ale lidé, kteří mě viděli, mě začali považovat za blázna.“

Nakonec se bývalému elitnímu členu protiteroristických jednotek podařilo najít ten správný objekt, ve kterém měla peruánská tajná služba své štěnice.

„Jednou jsem takhle našel kříž v koupelně. Říkal jsem, aby mi zahráli píseň o švábovi (cucaracha). Dva dny nato zahráli v rádiu cucaracha v rytmu cumby. A od toho momentu jsem věděl, že mě slyšeli. Pak jsme dostali čtyři kytary, ve kterých byla vysílačka. Přes tu jsme dostávali úkoly: zjistit množství teroristů, dát ven jejich popis, psychologický posudek, jejich zvyky atd. Když došla baterie ve vysílačce v kytaře, poslali nám z venku bibli.“

Sám prezident odsouzen k 25 letům

Pro tehdejšího prezidenta Alberta Fujimoriho to bylo triumfální vítězství. Již dříve se mu podařilo eliminovat nejslavnější peruánskou teroristickou bojůvku, Světlou stezku. Levicové guerilly bojovaly v osmdesátých letech proti peruánské vládě, v dobách své největší slávy ovládaly dokonce podstatné části země. V boji za socialistickou vizi zavraždili levicoví teroristé na 25 000 lidí, převážně policistů, vojáků, představitelů vlády, ale i obyčejných vesničanů, kteří se odmítli podrobit jejich světonázoru.

Přestože prezident Fujimori přispěl k vymýcení terorismu v Peru značnou měrou, v roce 2009 byl sám odsouzen k 25 letům vězení. Podle soudního výroku nese politickou odpovědnost za to, že v době boje proti levicovým guerillám byla opakovaně porušena lidská práva. Tajná služba používala únosy a nepřiměřené prostředky při výsleších, 25 nevinných lidí zahynulo při tajném zásahu protiteroristického komanda.

Při soudním líčení se opakovaně objevily informace, že útok na japonskou ambasádu byl dopředu domluvený, aby následné vítězství posílilo oblibu prezidenta Fujimoriho. Oponenti vyčítali Fujimorimu, že nechal všechny členy komanda povraždit, spekulovalo se i o popravách těch členů Tupaca Amarua, kteří se chtěli vzdát. Konkrétní důkazy ale chybí. A tak je experty na boj proti terorismu dubnový zásah v domě japonského velvyslance považován za jeden z nejúspěšnějších v dějinách boje proti ozbrojeným bojůvkám na celém světě.