Proč pravice dělá Babišovi komparz

Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek tvrdí, že jeho strana v senátních a krajských volbách dopadla (kromě toho, že se nevolilo v Praze, kterou považuje za svůj hlavní rezervoár) tak špatně proto, že její voliči nepřišli.

Dá se o tom spekulovat. Žádná moc přesná data nemáme. Jediným dostupným veřejným zdrojem o absentujících a přelévajících se hlasech je průzkum agentury Median pro Českou televizi. Ten tvrdí, že v porovnání se sněmovními volbami (je zohledněn efekt nevolící Prahy) přišla topka o 43 procent hlasů, ODS o 31 procent. Pravicoví voliči ale nepřesedlali na Babiše. Ten sbíral u sociálních demokratů a komunistů. To naznačuje, že podstatná část pravicových voličů opravdu nepřišla.

Ti, kdo mají dojem, že je země od roku 2013, kdy se dominantní role ve vládě za přispění sociálních demokratů a lidovců ujal Andrej Babiš, na šikmé ploše, možná v ODS ani u TOP 09 necítili dost silný a naléhavý protiklad proti tomuto směřování.

Nelze se jim moc divit. Předsedové obou stran už před volbami defétisticky nevylučovali, že jsou ochotni jít s babišovci do krajských koalic. Zvlášť u Miroslava Kalouska, který velmi rétoricky zdatně popisuje všechna nebezpečí babišismu, to vypadalo jako obrat o sto osmdesát stupňů. Když se před dvěma lety TOP 09 poprvé s Babišovým spolkem spustila do společné koalice na Praze 6, Miroslav Kalousek to vysvětloval tím, že jejich starosta Ondřej Kolář v této koalici bude schopen nejlépe prosazovat svůj program. Dobře, je to jedna pražská městská část. Ale bohatá, tradičně dominantně pravicová, kde babišovci udělali jeden z nejslabších výsledků v Praze. Šlo to tady bez nich.

ODS se až do minulého týdne mohla pyšnit tím, že si jako jediná strana s Babišem v žádné koalici nikdy nezadala. Lehké pokušení bylo cítit už při opětovném skládání pražské koalice. Nakonec to ODS ustála. Teď před volbami ale Petr Fiala svým voličům žádný slib, že v krajích nepůjdou s babišovci, dát nechtěl.

To může být jeden z hlavních důvodů, proč pravicoví voliči nepřišli. Kdo chtěl volit Babiše, volil ho. Proč by měl ale někdo dávat hlas pravicové straně, která je připravena Babišovi dělat komparz v roli juniorního partnera?

Tu roli nejlépe vystihují fotografie z koaličních jednání ve Středočeském kraji. Chodbou se pyšně nese nová hejtmanka Jaroslava Jermanová a s odstupem za ní kráčí místopředseda ODS Martin Kupka. Vedení topky alespoň slouží ke cti, že se svým středočeským zastupitelům snažilo do poslední chvíle v tomto svazku zabránit a razantně se od nich distancovalo.

Středočeským krajem to nekončí. Topka šla s babišovci do koalice na jižní Moravě. ODS v Moravskoslezském i Olomouckém kraji. Ve všech případech jako menšinoví partneři.

Neplatí tedy ani Kalouskova mantra z Prahy 6, že babišovci jen budou podporovat jejich starostu, v tomto případě hejtmana. Pravice podporuje Babišovy hejtmany.

Lídři pravicových stran argumentují tím, že krajská politika je praktická, nikoliv ideová. Že tady jde o školy a silnice. Že mnoho z krajských babišovců jsou slušní lidé. Jako třeba nový moravskoslezský hejtman, rektor Vysoké školy báňské Ivo Vondrák. To všechno může být pravda.

Pro voliče, kteří se s babišovskou oligarchií východní stylu se všemi manýrami, které k tomu patří, nesmířili, to ale může podstatně snižovat ochotu jít pravicovým stranám hodit hlas v parlamentních volbách příští rok. Když dostatečně silnou alternativu neuvidí, prostě nepůjdou.

Volební účast v jednotlivých společenských vrstvách bude hrát zásadní roli. Letos v červnu jsme to výstižně viděli u referenda o odchodu Británie z Unie. Kdyby nebyla účast rekordně vysoká a nepřišli lidé, kteří pravidelně nevolí, nejspíš by to dopadlo jinak. Stejně to může dopadnout v českých parlamentních volbách díky nízké účasti, včetně pravicových voličů.

Přestože se Andrej Babiš tváří jako hegemon české politiky, opak je pravdou. Tyto krajské a senátní volby ukázaly dva jeho limity. Prvním je strop, kam se může dostat. A ten zcela evidentně leží pod 30 procenty. I po masivní kampani, kterou předvedl. Babiš je tedy přijatelný pro jednoho ze čtyř voličů. Druhým limitem, který s tím prvním přímo souvisí, je koaliční potenciál. Pokud dá dost stran najevo, že s Babišem do vlády nepůjde, vůbec ho to nemusí posílit. Protestní efekt „všichni jsou proti mně“ inkasuje už dnes. Naopak to z něj může udělat „mrtvý blok“ hlasů, nepoužitelný pro jakoukoliv koalici. To je podobný status, jaký mají dnes komunisté. Hodně těch oportunistů, které Babiš vábí, chce přirozeně být s vítězem. A do bloku mrtvých hlasů se zrovna nepohrnou.

Různé strany napravo od středu začínají teoreticky spekulovat o středopravé předvolební koalici. Pokud by v součtu nedávala méně než hlasy pro jednotlivé strany, má smysl. Ten smysl má ale ve chvíli, kdy to bude silná alternativa pro skládání příští vlády. A předem srozumitelně voličům sdělí, že s Babišem koalici neudělá.

Na této velmi rozdrobené politické scéně je, víc než dřív v systému dvou velkých a několika menších stran, pro voliče důležité vědět, jaké potenciální koalici dávají hlas.

Představa, jak případný středopravý blok zasedá v roli juniorního partnera do vlády s Babišem, který ve volbách dostal jen o pár procent víc, je naprosto dekadentní. Pokud nebude úplně jasné, že je to nepřekročitelná červená linie, nemůže nikdo skuhrat, že mu nepřišli voliči.