Proč chce Babiš privatizovat přes burzu?

Varianta první: vicepremiér a ministr financí prostě zase něco jen tak „plácnul“ a za půl roku si na to už nebude pamatovat. Varianta druhá: řekl to záměrně, s vědomím, že to pro novináře i veřejnost bude zajímavá informace a jako politik (byť si svoji příslušnost k této profesi nepřipouští) tím něco sleduje.

Zkusme Andreji Babišovi věřit, že mluvil o prodeji podílů ve státem vlastněných podnicích přes burzu vážně – jako o něčem, co by chtěl opravdu prosadit po případném vítězství hnutí ANO v následujících volbách do Poslanecké sněmovny. Otázka sice je, proč to říká v době, kdy do řádného volebního termínu zbývá ještě skoro dva a půl roku a s vědomím, že koaliční sociální demokraté mu na tenhle nápad nikdy nekývnou. Ale berme, že si chtěl prostě stanovit téma v předstihu.

O co tedy Babišovi jde? Na první pohled se to zdá jednoduché – chce zaplácnout deficit státního rozpočtu. Po více než ročním působení majitele Agrofertu na ministerstvu financí se potvrzuje, že proklamované restrikce a zlepšování výběru daní zatím moc nezafungovaly a je třeba najít jiný způsob doplnění státní pokladny.

Čtěte také: Ať dá Babiš na burzu Agrofert, odvrací Jurečka útok na Lesy

Je tu nicméně jedno ale. Podle metodiky rozpočtování v Evropské unii (tzv. ESA) jsou výnosy z privatizace považované za mimořádné a nemohou se započítávat do příjmové strany státního rozpočtu. Tedy Babišovi úředníci na ministerstvu financí si je tam započítat můžou, v Bruselu jim něco takového ale neprojde (metodika EU není vázaná jen na členy eurozóny a pro uchazeče o euro). Je tu navíc závazek současné vlády, že deficit veřejných rozpočtů sníží do roku 2018 z letošních odhadovaných 1,9 procenta hrubého domácího produktu na 0,6 procenta HDP.

Zajímavý může být politický záměr Babišových slov. Ministr a šéf ANO znovu šikovně zvedá téma privatizace. Tím si „vynucuje“ identifikaci se standardní pravicí. ODS a TOP 09, které se vůči němu a jeho hnutí tvrdě vymezují, jednoduše nemohou něco tak ideologicky posvátného, jako je privatizace, obecně kritizovat.

Na uznání ANO jako normální politické síly Babišovi hodně záleží. V evropském rámci už se mu to podařilo přes infiltraci do sdružení liberálních stran (ALDE), na domácím poli to zkouší přes angažování lidí jako je filozof Václav Bělohradský nebo novinář Jan Macháček. Programová konjunkce s parlamentní pravicí by se samozřejmě také hodila, navíc by jí tím zbavil tradiční agendy.

A nezapomeňme ani na spekulaci, že Babiš chce ve vytipovaných podnicích získat, nebo spíš upevnit vliv. Minimálně proto, že hlavně u Lesů ČR a Čepra by to Agrofertu dávalo velký smysl. Odhlédněme od faktu, jak některé úpisy na pražské burze (ne)dopadly a že uskutečnění ministrova návrhu nedávají reálnou šanci ani samotní obchodníci. Dá se také namítnout, že prodej přes burzu v sobě nese vysokou míru transparentnosti. Všechno se ale dá na poslední chvíli změnit – viz nedávné zrušení prodeje akcií Slovenských telekomunikací.

Není asi reálné, že by nabízené balíky skončily přímo u Agrofertu, tolik troufalý snad Babiš není. Sám ale ukázal jiné způsoby. Například u žilinské pekárny Peza, kterou ovládli spříznění advokáti, protože hrozily problémy se slovenským antimonopolním úřadem. Ministra samozřejmě nelze předem obviňovat, některé jeho kroky během podnikatelské expanze nicméně nabádají k připravenosti na netradiční vývoj. Včetně toho, že všechno nakonec dopadne úplně jinak, než na začátku říkal.