„Mladí Rusové mají výhrady k disentu. Neznají historii“

Trojici dospívajících chlapců přivádí v Rusku padesátých let obdiv k zavrženým literátům až mezi rodící se disent. S čím se při šíření zakázaných knih potýkají, popsala ruská spisovatelka Ljudmila Ulická ve své poslední knize, kterou nedávno představila v Praze. Publikací Zelený stan chce ukázat význam disidentského hnutí především mladým Rusům, kteří jej podle ní začínají zpochybňovat.

„Mám velký počet mladých přátel, kteří mají výhrady k disentu. Byla jsem tím šokovaná,“ řekla Ulická v zaplněném Divadle Perštýn. „Pocítila jsem vnitřní potřebu knihu napsat, aby nastalo určité smíření mezi mojí a mladší generací,“ dodala.

Kritické postoje vůči ruským disidentům si Ulická vysvětluje především mlčením pamětníků a s tím související neznalostí historie. „Asi o té době málo vědí,“ uvedla spisovatelka. Zároveň připomněla, že sovětská „moc v Rusku padla sama o sobě a ne vlivem disentu“. I to podle ní má na názory mladých vliv.

Ulická sama byla za šíření samizdatů propuštěna z práce. Přesto se za disidentku nepovažuje. „Byla jsem uprostřed disidentského kotle. Vlevo, vpravo lidé podepisovali prohlášení. … Věděla jsem o disentu hodně, ale neúčastnila jsem se. Já jsem četla knihy,“ řekla.

Situace v oblasti krásné literatury se podle ní od té doby výrazně zlepšila a cenzura se jí prakticky netýká. „Kvůli cenzuře jsem neodstranila jediné slovo,“ uvedla. To ale neplatí o ruských médiích. „Neexistuje nezávislá televize. Snad jedna jediná. Stejná situace je v novinách. … Dohled je velice přísný,“ zmínila Ulická, která se netají kritickými postoji k politice ruského prezidenta Vladimira Putina.

V Zeleném stanu ukazuje autorka minulost disentu, samizdatu a nucené emigrace. Román začíná březnem 1953, kdy zemřel diktátor Josif Stalin, a končí o 43 let později, kdy zemřel ruský básník Josif Brodskij. Hlavními aktéry jsou tři spolužáci, kteří hltají zakázaná zahraniční vydání, přepisují a šíří umělecký i politický samizdat. V klasické literatuře vidí účinnou protilátku proti ubohé sovětské každodennosti.

Podle literárních kritiků je Ulická jednou z nejvýznamnějších ruských spisovatelek posledních let, její knihy sbírají prestižní ocenění a prodávají se úspěšně i v zahraničí. Kniha Zelený stan byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Napsala dvanáct próz, tři knihy pro děti a šest divadelních her. Prahu navštívila na pozvání nakladatelství Paseka a občanského sdružení Post Bellum.

Čtěte také: ‚V Česku vám někdo jednu vrazí, v Rusku vás můžou zabít‘

Reportáž podle přání Kremlu? Není problém. Řekneme to, co chcete