1

Kritika Putinovy intervence v Sýrii je pokrytecká

Témata:

Před několika dny byla definitivně zahájena ruská intervence v Sýrii. Oficiálně má jít zásah proti tzv. Islámskému státu a terorismu. Kreml však čelí kritice ze strany koalice v čele s USA, zahrnující i Turecko, Katar a Saúdskou Arábii.

Pochybnosti jsou na místě

Pochybnosti o cílech a důsledcích zapojení dalšího aktéra do už tak nepřehledné krvavé řeže jsou jistě na místě. Pochybnosti však v kontextu dosavadního průběhu syrského konfliktu i dalších událostí v regionu budí i zmíněná kritika ze strany koalice: „Vyjadřujeme hluboké znepokojení nad posílením ruské vojenské přítomnosti v Sýrii, zejména nad útoky ruského letectva na Hamu, Homs a Idlib, které vedly k civilním obětem a nezaměřovaly Daeš (hanlivý arabský výraz pro IS – pozn. autora). Tyto vojenské akce znamenají další eskalaci a jen dále rozdmýchají extremismus a radikalizaci. Vyzýváme Ruskou federaci k okamžitému zastavení útoků na syrskou opozici a civilisty a k zaměření svého úsilí na boji proti ISIL,“ píše se ve společném prohlášení vlád Francie, Německa, Velké Británie, Kataru, Saúdské Arábie, Turecka a USA.

Zásah se neomezuje na Islámský stát

Že Rusko nebombarduje jen Islámský stát, je pravda. Zdá se, že většina jeho počátečních úderů mířila na jiné povstalecké skupiny, včetně bojovníků vycvičených a ozbrojených americkou CIA.

Pokud bychom se domluvili, že síly, které chtějí v Sýrii působit konstruktivně, budou útočit jen na Islámský stát, kritika ruského počínání by v tomto bodě byla oprávněná bez jakýchkoliv výhrad. Jenže na tom jsme se nedomluvili.

Pod prohlášením je podepsané i Turecko. To se do bombardování Sýrie pustilo už v létě. I Turecko tvrdilo, že jeho hlavním cílem je Islámský stát. Jeho dalším cílem pak měla být Strana kurdských pracujících (PKK), kterou Turecko i USA považují za teroristickou organizaci.

PKK je však spojencem dalších kurdských skupin, které západ donedávna podporoval – Sjednocené demokratická strana (PYD) a jejího ozbrojeného křídla Lidových obranných jednotek (YPG) a jednotek iráckých Kurdů Pešmerga.

Všechny tyto skupiny se proti tureckým náletům ohradily. Twitterový účet Pešmerga vyjádřil rozhořčení nad tím, že útoky posvětili Američané: „Je tohle trest za to, že jsme místo zbytku světa bojovali proti ISIS?“

Čtěte také: Proč tak potřebujeme dohodu s Íránem

Kurdské skupiny kritizovaly Turecko za to, že se více soustředilo na boj s PKK, zatímco na Islámský stát došlo jen sporadicky. Dále měli Turci tanky ostřelovat i vesnice pod kontrolou YPG/PYD. Kromě toho vyzývaly Turecko, aby přestalo bombardovat civilisty.

Turecko se tedy dopustilo velmi podobných prohřešků jako Rusko. Není však pravda, že by všechny kritiky Ruska nechávaly turecké akce chladnými, jak by nám ruská propaganda ráda namluvila. Například nesmiřitelný kritik putinovského Ruska Karel Schwarzenberg se proti jednání erdoganovského Turecka velmi tvrdě ohradil.

Dalším problémem je, že Islámský stát není jediným představitelem extremistické ideologie salifistického džihádismu. Úplně stejnou zrůdnou ideologii vyznává i skupina Fronta an-Nusrá, syrská filiálka al-Kájdy.

Fronta an-Nusrá je sice s Islámským státem ve válce a momentálně tahá za kratší konec provazu, ale není o nic méně nebezpečná. Pokud by ona měla stát na straně vítězů, oproti Islámskému státu bychom si nijak nepolepšili.

Rusové tvrdí, že pokud nebombardují Islámský stát, soustředí se především na Frontu an-Nusrá. To není tak úplně pravda. Nicméně Fronta an-Nusrá skutečně na některých místech kooperuje s jinými skupinami, které jsou označovány za ty umírněnější. Bohužel po boku Fronty an-Nusrá bojuje i zmíněná skupina podporovaná Američany. V tomto případě to mají Rusové skutečně jednoduché.

Příliš mnoho civilních obětí

Znepokojení ohledně civilních obětí je na místě. Právě z tohoto důvodu je třeba s vojenskými zásahy šetřit a sahat jim jen ve velmi dobře odůvodněných případech. Což se ne vždy děje.

Je třeba podotknout, že Saúdská Arábie v současné době pokračuje v bombardování Jemenu. Poslední útok na svatební hostinu si vyžádal 131 civilních obětí. Amnesty International 18. srpna hlásila 141 obětí osmi náletů. Ještě před zmíněným útokem komisař OSN pro lidská práva potvrdil 941 přímých obětí saúdských náletů. Opravdu působí více než zvláštně, když se právě Saúdská Arábie podepíše pod prohlášení odmítající bombardování civilistů.

A den po vydání prohlášení přišel ten nešťastný Kunduz. Američané v Afghánistánu bombardovali nemocnici Lékařů bez hranic. Nálet si vyžádal 22 obětí na životě, z toho 12 lékařů a 10 pacientů. Dalších 30 lidí bylo při útoku raněno. Útok pokračoval ještě půl hodiny poté, co bylo americké vedení Lékaři bez hranic upozorněno, že bombarduje jejich nemocnici.

Místo stabilizace přinese jenom další eskalaci

Vstup dalšího aktéra do konfliktu skutečně může vést k jeho další eskalaci. I z toho důvodu byla americká vláda ještě po Asadově překročení Obamovy „červené čáry“ velmi zdrženlivá a snažila se vyhnout přímému zapojení do konfliktu.

Právě ve spolupráci s Ruskem dala Asadovi možnost vyhnout se americkému zásahu, pokud se zbaví všech chemických zbraní. V tomto období Američané posílali malé části syrských povstalců omezené dodávky malých zbraní. Při pokračující fragmentaci a radikalizaci však bylo stále obtížnější nalézt přijatelné umírněné skupiny, případně zabránit ukořistění zbraní extremisty.

Až do konce roku 2014 se proto USA držely zpátky. To však neplatilo pro další státy podepsané pod prohlášením, které na tato nebezpečí nedbaly. Saúdská Arábie, Katar a Turecko poskytovaly opozici lehké i těžké zbraně.

Není sice pravda, že by tyto státy přímo podporovaly Islámský stát, ale Saúdská Arábie např. ozbrojovala salafistickou Džaiš al-Islam. Právě angažmá zmíněných států mělo za následek prodloužení doby konfliktu, snížení pravděpodobnosti, že nějaká strana získá převahu, i vzestup salafistických a džihádistických skupin.

Samostatnou kapitolou je pak eskalace situace v Jemenu. Saúdové zde reagovali na zisky povstalecké skupiny Hútijů bombardováním jejích území s cílem pomoci režimu prezidenta Hádího, kterého předtím sami dosadili do čela země.

Saúdská intervence má za následek nejen prohloubení humanitární krize, ale i prohloubení konfliktu a vzestup třetí strany konfliktu, kterou představuje organizace al-Kájda na Arabském poloostrově (AQAP) a nově i proniknutí Islámského státu na území Jemenu.

To Putina nijak neomlouvá

Výše řečené nijak nebagatelizuje nebezpečí, které představuje zapojení dalšího státu do už tak nepřehledného konfliktu. Naopak, většinu obav to spíše podtrhuje.

Na druhé straně to však ukazuje, že kritika Kremlu ze strany některých zemí vyznívá čistě účelově a pokrytecky. Aby byla skutečně pádná a uvěřitelná, byla by nutná větší sebereflexe.


/
Autor je politický komentátor

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.