Zuřila studená válka. A Vídeň si žila jako by nic
Na co Rakušani nejsou hrdí
NOVÉ
Vídeň v troskách, stín kolaborace, život po boku spojeneckých vojsk, země rozdělená na okupační zóny. Na druhé straně nově vzniklá přátelství, která byla v době studené války na Východě nepředstavitelná. Výstava umělce a předlistopadového disidenta Abbého J. Libanského pojednává o nepříliš reflektovaném období poválečného Rakouska, na které sami Rakušané prý nejsou příliš hrdí. Expozice nazvaná „Čtyři v jeepu“ je k vidění v Rakouském kulturním fóru v Praze do 26. února.
„To, co se v Rakousku dělo mezi lety 1945 až 1955, málokdo ví. Země byla obsazena spojeneckými vojsky a rozdělena na okupační zóny. Vlastní rakouská vláda vznikla až po nějaké době a navíc se souhlasem Stalina. Rakušané na tohle období nejsou příliš hrdí a sami nevědí, jak se k tomu mají postavit,“ řekl v rozhovoru pro deník ECHO24.cz Abbé J. Libansky.
Instalace v rakouském centru má podle Libanského hned několik poloh. „Zajímala mě na jednu stranu absurdnost politické situace, kdy disproporce mezi oficiální a reálnou politikou byla extrémní, na druhé straně pak samotné Rakousko a hlavně Vídeň,“ popsal Libansky.
Název výstavy Čtyři v jeepu odkazuje pak k fotografii zobrazující sovětského, francouzského, amerického a anglického vojáka pospolu. Podle Libanského se jednalo o vojenskou patrolu, která tehdy ve Vídni nahrazovala policii. Ta totiž neměla žádnou pravomoc.
„Šlo o období největšího napětí po celém světě. Pokud na Východě někdo jen vyslovil ‚Amerika‘, hned ho zavřeli. V Americe zas chodily děti do školy v plynových maskách, aby si natrénovaly to, až na ně bolševik shodí atomovou bombu. A v této době nejsurovější studené války seděl na lavičce ve Vídni v parku s cigárkem společně Joe a Ivan,“ komentoval umělec fotografie vystavené v prostorách rakouského centra.
Výstava obsahuje kromě dobových fotografií také 3D kulisu rozbombardované Vídně, autentickou obuv vojáků nebo snímky poničené opery. „K opeře se pojí různé historky, údajně měl dát šéf Vídně, Sovět, řediteli opery, podle kterého nešlo v poničené budově hrát, pistoli ke spánku a nařídit mu, že se představení hrát musí. A za několik dní se skutečně hrálo. Sověti v tomto ohledu byli chytřejší, než třeba Američané, kteří opravovali hlavně mosty. To bylo také důležité, ale opera byla pro obyvatele Vídně symbol a Sověti věděli, že se jim tak zavděčí,“ pokračoval Libansky.
Výstavu zakončí promítání filmu Třetí muž
Druhá část expozice je zaměřena na historické dokumenty a dobový materiál tehdejší sovětské, československé i západní propagandy. „Je nepředstavitelné, že téměř deset let po válce, když šel někdo do Prátru s dětmi na kolotoč, musel mít propustku do sovětské zóny,“ popsal dále umělec. Expozice zahrnuje také například celý příběh od spisovatele Ondřeje Sekory o tom, jak Ferda Mravenec a brouk Pytlík bojovali proti „západnímu imperialistickému brouku“ mandelince bramborové.
Instalaci je možné zhlédnout v Rakouském kulturním fóru, které sídlí na pražském Jungmannově náměstí. Vstup je zdarma. V den tzv. finisáže, tedy 25. února, navíc Libansky plánuje promítat americký film Třetí muž, který je zfilmovaný podle románu britského spisovatele Grahama Greena a který se odehrává ve válkou poničené Vídni.
„Film se natáčel těsně po válce a obsahuje tak unikátní záběry rozbombardovaného města. U nás ho nikdo moc nezná i přesto, že Graham Greene u nás byl velmi populární, asi je to kvůli té špionážní zápletce. Ve filmu jde o kšefty s penicilinem, které se odehrávají přímo v ruské zóně,“ dodal Libansky s tím, že jednu z hlavních rolí ve snímku ztvárnil americký herec a režisér Orson Welles.
Rakousko po anšlusu v roce 1938, kdy bylo fakticky smazáno z mapy Evropy a začleněno do nacistického Německa, nekladlo proti tehdejšími režimu vesměs žádný odpor. Po skončení války bylo proto označeno za spoluviníka a do země vstoupila spojenecká vojska. Rakousko bylo rozděleno do okupačních zón podobně jako Německo a post kancléře obsazen Sověty. Samostatnost Rakouska byla uznána v roce 1946, k plnému obnovení suverenity země se začalo schylovat ale až po smrti Stalina. Okupační vojska ze země odešla definitivně v roce 1955 po uzavření státní smlouvy Rakouska se Spojenci, vznikl neutrální stát
