Podivíni z Východu
1
Unie odpadlíků, to jsou slova lucemburského ministra zahraničí Jeana Asselborna. Unií odpadlíků by se podle něj mohla stát visegrádská čtyřka. Ta se v pondělí setkala v Praze, aby ladila noty před summitem EU, od něhož se trochu příliš toužebně očekávalo řešení tzv. uprchlické krize.
Ministr Asselborn je i autorem následujícího výroku: „Neexistuje visegrádské ani německé, ale jen evropské řešení migrační krize.“ Skutečnost nemůže být odlišnější. Přípravy na summit EU nebyly nic jiného než hledání odpovědi na otázku, jestli se dá udělat něco, co by ulehčilo Angele Merkelové na vnitropolitické frontě doma v Německu. Tři týdny po summitu bude s napětím čekat na výsledky tří zemských voleb a nikdo dnes netuší, o kolik v nich posílí protestní Alternativa pro Německo a jestli dvanáct třináct procent v průzkumech není podstřelením skutečné podpory, která může být vyšší jednoduše proto, že voliči ostrakizované Alternativy si netroufnou pravdivě odpovědět ani tazatelům agentur. Každopádně obavy, které před 13. březnem svírají tamní establishment, z německých novin a televize v posledních dnech téměř kapou. (Nepřekonatelný byl v tomto ohledu evropský komisař a stranický kolega kancléřky Günther Oettinger. „Kdybych měl za manželku tu komickou Petryovou (předsedkyně Alternativy – pozn. red.), ještě dnes v noci se zastřelím.“)
V tak nesmírně prekérní situaci pro kancléřku můžeme snad jejím diplomatům přiznat nárok na trochu té podrážděnosti, s jakou na svébytnost visegrádské skupiny reagovali. Měkčí povahy u nás šly sice do kolen při pomyšlení, že nás Německo za trest předhodí Rusku, spíš jde ale o přípravu na možný krach summitu, kdy by se hodilo mít po ruce nějaké viníky. Merkelová před summitem vymyslela plán, v němž Turecko zabraňuje odjíždět boat people přes Egejské moře do Evropy, a výměnou za to Německo z Turecka letecky přepravuje část uprchlíků do Evropy. Plán ovšem nemůže vyjít, pokud se nenajde dostatek členských států ochotných pasažéry z tohoto leteckého mostu odebírat, tak aby se opět nehromadili v těžce zkoušeném Německu.
O víkendu před pražskou schůzkou oznámil francouzský premiér Manuel Valls, že jeho země se na žádném dalším přerozdělování běženců podílet nebude. To byla pro Merkelovou rána úplně jiného řádu než nějaké rokování Visegrádu v Praze. Na Francii si však Německo netroufne, tím pádem jsme zbyli jako kanál pro vypouštění frustrace hromadící se v Berlíně a jako potenciální výmluva. Kdyby totiž kancléřka musela svým voličům vysvětlovat, že její moudrý plán selhal na neochotě Francie a dalších západoevropských zemí, mohlo by jim to připadat jako bezhlavá jízda proti zdi reprezentující vyšší kulturu, než je ta jejich. Kdežto dojem, že plán torpédovali podivíni z Východu, možná přeci jen prodejný bude.
Každopádně by bylo projevem slepoty číst silové rozvrstvení v EU jako střet postkomunistického Východu se Západem. Není žádná západní Evropa kontra Visegrád, jak se nám podsouvá z Berlína a z Evropské komise (kingmakerem předsedy komise Jeana-Claudea Junckera byla ostatně Merkelová). Je Berlín + Brusel + několik západoevropských vlád kontra Visegrád + několik západevropských vlád + převažující mínění napříč celou Unií.
