Konec starých časů. Dalík jde do vězení

Pro mnohé to může být důkaz, že minulá epocha definitivně skončila. Těžko si může někdo přát návrat časů, ve kterých hlavní poradce premiéra prokazatelně žádal úplatek půl miliardy.

Na nejvyšší úrovni

Verdikt vrchního soudu v případu nákupu vojenských transportérů Pandur II, podle kterého musí poradce a přítel expremiéra Mirka Topolánka Marek Dalík na čtyři roky do vězení, opravdu může posloužit jako signál, že se něco významného změnilo. Polistopadové historii dominovala skoro čtvrtstoletí pravice, reprezentovaná hlavně stranou ODS, která čtyřikrát skládala vládu a jednou posloužila sociálním demokratům jako tichý společník. Před více než dvěma lety prohrála katastrofálně volby hlavně kvůli častým obviněním, že její přední politici podléhali korupci. Přesto přežila a mohlo se spekulovat, že se časem vrátí, mimo jiné i z toho důvodu, že všechny pověsti o korupci byly nedoložené. Vždyť i tzv. kmotr Roman Janoušek byl odsouzen za dopravní nehodu.

Teď však soud pravomocně potvrdil, že se jeden korupční případ na nejvyšší úrovni opravdu odehrál.

Tichý ostravský mládenec Dalík, který měl za sebou stáž v kanceláři prezidenta Václava Havla a který rád citoval Dostojevského, podle mnoha svědectví skutečně řídil Topolánkův vládní úřad a vymýšlel strategie na stranické kongresy. Při tak důležitém postavení je rozsudek nad ním jakoby verdiktem nad celým obdobím tuzemské pravice, zřejmě nejen Topolánkovy, ale také Nečasovy éry, o časech opoziční smlouvy raději nemluvě. Dědice tehdejší ODS mohou volit už pouze jakkoli početní nostalgici či příznivci některých regionálních vůdců, případně může strana ožít, když bude v čase hluboké krize jedinou alternativou. Nadále ovšem bude těžké si jenom představit jinou perspektivu pro tuzemskou politiku, než jakou je polarita mezi ČSSD a hnutím ANO. Andrej Babiš může slavit, protože velmi pravděpodobně přišel o největšího konkurenta na pravici. Stačí, když bude v nadcházejícím předvolebním období na Dalíkově případu donekonečna demonstrovat, koho ve vedení země nahradil.

Případ neopatrného poradce

Rozsudek nad Dalíkem není úplně přesvědčivým argumentem, že v období dominantní ODS vládla všudypřítomná korupce a že se to po odchodu občanských demokratů z vlády úplně změnilo. Nejspornější projekty z Topolánkovy doby, například v dopravě mýtný systém nebo dálnici D8, hájí politické elity do roztrhání těla dodnes. Dalo by se s úspěchem pátrat i v dalších oborech.

Z jiného pohledu se dá říct, že Dalík měl mimořádnou smůlu či projevil mimořádnou neopatrnost, když se zapletl do zakázky na vojenské transportéry. V kritických letech 2007-2008 probíhala v Evropě tvrdá bitva o dodávky transportérů mezi finskou zbrojní firmou Patria a americkým gigantem General Dynamics, jehož rakouská filiálka Steyr Pandury vyrábí. Zřejmě se při souboji používaly hodně tvrdé prostředky, manažeři Steyru však zároveň dobře věděli, že slouží americkému koncernu. Mají tedy povinnost hlásit a také před soudem dosvědčit jakýkoli pokus o korupci, které se stanou svědky, jinak mohou být stíháni americkou justicí. Podle těchto pravidel se choval manažer Stephan Szücs, a to se stalo Dalíkovi osudným. Jakoby ho zasáhl blesk zpoza oceánu. Asi ho neutěší, že za údajný úplatek od firmy Patria ve výši rovněž půl miliardy korun skončil ve vězení slovinský expremiér Janez Janša.

Pandury jsou mimořádný případ a také tradiční praxe neprůhledných zakázek se přes všechnu snahu justice nezměnila. Přesto vychází Dalíkova historie natolik vstříc široce sdílenému přesvědčení o zlodějském kapitalismu v období pravice, že bude považována za definitivní důkaz dosud nedoložených pověstí. Vládla tu kleptokracie a už nikdy se nesmí vrátit. Nikde není záruka, že nové časy budou lepší, konec první polistopadové epochy však musí připustit i největší příznivci nedávných politických poměrů.