Babiš v izolaci. Široká koalice konečně pochopila, že šéf rozumí jen síle
Týdeník Echo
NOVÉ
3
Koaliční partneři na vlastní kůži pociťují selektivnost babišovských médií. Průšvihy, vyšetřování a jakékoliv chyby majitele se bagatelizují nebo ignorují. Na ně se naopak hledají jakékoliv slabiny, které se pak důkladně rozpálí jako důležitá kauza na velkém prostoru.
Nejvíce si zájmu Babišových deníků „užívá“ ministr vnitra Milan Chovanec, jejž majitel Agrofertu považuje za nejvážnějšího soupeře. Pozornosti se ale hojně dostává i premiérovi Bohuslavu Sobotkovi. Na selektivní přístup si opakovaně stěžuje lidovecký vicepremiér Pavel Bělobrádek, došlo i na ministra zemědělství Mariana Jurečku. Babišova média jsou důležitými spoluhráči svého majitele, když jde o zásadní témata, jako je reorganizace policie.
Až po skoro třech letech strachu a ústupků došlo sociálním demokratům, že je to cesta, která Babiše posiluje, a jim nic nepřináší. Nebo ještě hůř – přímo je oslabuje. Pochopili, že Andrej Babiš rozumí jen síle. A konečně se podle toho začínají chovat. Pochopili, že ztratili už hodně a o moc víc ztratit nemohou. Už se nemají čeho bát. Babiš proti nim všechny své páky a sílu využil. A tak konečně přecházejí do protiútoku, jímž už nic neriskují.
Dvě linie ofenzivy
Protiútok právě teď začíná na dvou frontách. Formální i neformální. Na obou mohou počítat s podporou pravicové opozice. Lídrem na obou z nich je ale sociální demokracie. Teď už nejen ministr vnitra Milan Chovanec, který jako první sebral odvahu a postavil se Babišovi v ostrém a riskantním letním střetu o reformu policie. Aktivitu přebírá i krotce působící premiér Bohuslav Sobotka.
Na pozorovatele zvenčí to působí dojmem, že se po třech letech neschopnosti reagovat na nástup oligarchy vytváří široká antibabišovská koalice. Nikdo ale nemá zájem to tak otevřeně popisovat. Je to logické. Jen by tím potvrzovali ukřivděný Babišův příběh, jak tradiční strany nemají jiný program než Antibabiš. A že se ho všichni snaží omezovat, protože jim překazil jejich kšefty. Je to v politice jedna z těch ne moc častých chvil, kdy jsou činy důležitější než slova.
Neformální fronta má podobu bojkotu a ostrakizace babišovských médií. Je to něco, co mělo přijít už dávno. Nejlépe hned na začátku společného vládnutí.
