Kdo vyvolává strach a hrůzu

Stále častěji se na stránkách internetového deníku Echo24.cz dostáváme do dilematu, jak nakládat s vraždami, jejichž brutalita a zákeřnost se neustále stupňují. Osobně začínám na každou další zprávu reagovat podrážděně, nechutí ji číst a přepadávají mě cenzorské chutě. Je zřejmé, že každá další vražda je součástí propagandy Islámského státu, má vyvolávat hrůzu a stává se čímsi jako válečným pokřikem, který má poděsit a zastrašit nepřátele. Strach má vyvolat taky u muslimů, kteří nepřijímají radikální formu islámu. Posílit má naopak ty, kteří nástup zvrhlého režimu, rozpínajícího se v oblasti někdejší Mezopotámie, vítají.

Zprávy o vraždách IS postupně přestávají mít zpravodajskou hodnotu, ale stávají se nástrojem propagandy a jejich publikování (nerad, ale připouštím, že na Echo24.cz jich v poslední době máme více, než je přínosné) vyvolává mimo jiné také zmatení pojmů, které pak negativně ovlivňuje nálady ve společnosti. Nejviditelnější je to pak v diskusích u lidí, kteří zprávy nepřijímají, ale konzumují v rychlém sledu, aniž by se zajímali o kontext.

Nejde o nic neobvyklého, chová se tak většinová populace všude v angloamerickém světě, v němž stále častěji získávají podporu lidé jako Donald Trump, který by s mexickými přistěhovalci v Americe chtěl zatočil podobným způsobem jako Hitler s Židy ve 30. letech. Trump je ve svých názorech podobného ražení jako Marine Le Penová, jejíž Národní fronta je u Francouzů jednou z nejoblíbenějších stran. Rétoriku jednoduchých a rázných řešení přebírají už zavedení politici, systematicky prezident Zeman, zkouší to i Andrej Babiš.

Může existovat jakási útěcha v tom, že když to říkají oni, berou tak rétoriku mnohem extremističtějším skupinám, jež by se s islamofobií a bojem s uprchlíky chtěly dostat do vysoké politiky. Člověk by ovšem raději slyšel podobná slova, jaká pronáší německá kancléřka Merkelová, jejíž voliči jsou s muslimským přistěhovalectvím konfrontováni mnohem více než elektorát Miloše Zemana.

Ta agrese a nenávist projevující se u sympatizantů Miloše Zemana, jakéhosi Konvičky a jemu podobných není ničím jiným než projevem strachu, který zažívají při čtení zpráv či sledování sdílených videí zachycujících různé vraždy IS nebo ve jménu islámu různě po světě. V Česku to zažít nemohli, ale vidí to hlavně na českých serverech, v hlavě se jim to pak pomotá a nejsou schopni rozlišovat (možná že také často nechtějí), kdo je sympatizant radikálního islámu, a kdo před ním utíká. Na nás leží odpovědnost pečlivě zvažovat, kdy má opravdu význam zločiny IS publikovat, a kdy jde jen o další fragment do mozaiky, která slouží fašizujícím silám a primitivním názorům.