ČSSD je rozhádaná, vracím se do nemocnice, říká ministr Ludvík
zemětřesení v ČSSD
Rozhovor
FOTO: Jan Zatorsky
Sociální demokracie zažívá zemětřesení, po kterém se vše vrátí do normálu, myslí si ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD). Bohuslav Sobotka je podle něj politik, který jde po ideách a politickém programu, v dnešní době jsou však spíše potřeba emoce. Ludvík sám o víkendu usiloval o pozici lídra pražské kandidátky, tím se však nakonec jen velmi těsně stal místopředseda strany Petr Dolínek.
Je podle vás sociální demokracie aktuálně v hluboké krizi? Strana má za sebou neúspěch v krajských volbách, odstranění lánských pučistů i premiérova kritika Jiřího Zimoly a vládní krizi. Ačkoliv se zprvu zdálo, že některé kroky budou pro stranu prospěšné, voliči vysílají opačný signál. Všechno to hází na sociální demokracii velmi špatné světlo.
Nevím, jestli je v krizi, ale vypadá velmi rozhádaně. Sociální demokracie byla budována jako strana, kdy se toto všechno řešilo pod pokličkou. Teď s tím prostě příliš mnoho lidí jde ven. Otázkou je také to, do jaké míry za to může nová mediální doba a sociální sítě.
Ustojí to podle vás ČSSD?
Procházíme podobným procesem jako procházela ODS v roce 2013, ale to neříkám já, ale už oni nám tenkrát říkali, že takhle dopadneme. Máme ale jiné problémy než oni tehdy. Jsme příliš dlouho existující strana. Víte, jak vzniká zemětřesení? Tak dlouho se kry třou o sobe až jednou to vybublá, rozklepe se to a pak se to vrátí. Jsme v podobné situaci.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Jaké je řešení současné situace. Chce to nové tváře?
Kde najdete v české politice nové tváře.
No to je právě otázka.
Problém je jiný. Politika je řemeslo jako každé jiné a musí se umět, a aby se to umělo, tak se to musí dělat dlouho.
Problém je zřejmě v tom, že do politiky před pár lety vstoupil Andrej Babiš, který říká, že politikem není.
To ale už za další čtyři roky nepůjde. Ta antipolitická hnutí jsou všude ve světě oblíbená. Když to dělal Berlusconi, tak to byl průkopník. Já se ale moc nechci k Babišovi vyjadřovat a dokonce si myslím, že jedna z velkých chyb ČSSD byla ta snaha vymezovat se vůči němu. To jsem si dříve úplně neuvědomil.
Proč tedy podle vás ČSSD za hnutím ANO tolik zaostává?
Problém je, že chybí emoce. Pokud umíte vyvolat emoci, vyhrajete volby.
Na březnovém sjezdu emoce hodně vyvolával třeba místopředseda Lubomír Zaorálek. Je to tedy teď osoba, která by mohla ČSSD dostat k dobrému výsledku?
Jako Luboš Zaorálek je určitě dobrý svým projevem. Jádro problému ale je jinde. O mně se říká, že je ve mně 90 procent manažera a 10 procent politika. Zatímco manažer se snaží, aby věci fungovaly, tak politik takové řešení nehledá. Ten hledá řešení, jak nejvíc potopit politického soupeře.
A neměl byste tedy pro stranu být právě díky manažerským schopnostem hodnotný?
Takhle vnímá politiku například Bohuslav Sobotka. Ale na těch nižších patrech je to silové. Tam to funguje tak jako že, když já podpořím tebe, tak co mi za to dáš. A já se bojím, že právě toto se prosadilo v Praze.
Naznačujete, že Bohuslav Sobotka neměl s tímto přístupem šanci uspět?
On je opravdu politik, který jde hodně po idejích a politickém programu a na to se dnes nehraje. Jde se po emocích a po síle.
Je to podle vás dobrá volba, že nepovede stranu do voleb?
Nevím. ODS se to v roce 2010 vyplatilo. Upřímně řečeno tak reagovala sociální demokracie například v roce 2002. Lidé to taky vnímají tak, že mají spojenou osobu šéfa strany s lídrem na premiéra.
Vy sám jste měl být lídrem ČSSD do parlamentních voleb v Praze. Místo vás však kandidátku povede radní pro dopravu a místopředseda strany Petr Dolínek. Co se během volby stalo, že bylo odevzdáno 348 neplatných hlasů a vy jste jen o půl procenta prohrál?
Z 1099 voličů je 730 platných hlasů. To je strašný. Lístek byl hrozně komplikovaný. Je v tom neuvěřitelný zmatek. Nikdo pořádně nevěděl, jak se to mělo správně vyplňovat. Byla to dost „cochcárna“ volební komise. Byl tam úsek volebního lídra, kde bylo možné vybrat Dolínka nebo Ludvíka. Kdybyste volila třeba mě, tak u Dolínka v kolonce ano ho musíte zakřížkovat a mě zakroužkovat a zakřížkovat ne. Pod tím byla čára a tam byla zbylá kandidátka.
Byly hlasovací lístky úmyslně takto komplikované?
To si nemyslím. Volební řády připravili advokáti. Druhá věc je, že kampaň Dolínka organizoval kolega Poche přes Mladé sociální demokraty. A to jsou mladí lidé, kteří jsou úplně jinak schopní pracovat s informacemi. Pro starší lidi tento systém prostě není.
Mohla to být cesta, jak vás odstranit?
Je to možné. Byla to asi snaha mě nedostat na kandidátku. Tady se řeší osobní animozity. Z mého pohledu je velké neštěstí, že ČSSD tím ztrácí zdravotnictví jako nosné téma. To pociťuji jako osobní prohru.
Jak se to stalo, že ČSSD ztratila jedno ze svých nosných témat?
Volební program nemůže prosazovat neposlanec a nekandidát. Nevím, na kolik se nám to podaří změnit tím, že na třetím místě je kolegyně Arnoštová (Ludvíkova náměstkyně Lenka Teska Arnoštová – pozn. red.). Dolínek říká, že bude prezentovat dopravu a že ji dělá dobře a že on zařídí jako poslanec stavbu městského okruhu. Vzhledem k aktuální dopravní situaci v Praze je to dost velký paradox.
Podle vás tedy výsledek volby neodráží skutečnost?
Rozložení sil neodpovídá. Vůle voličů mě podpořit tam je, ale formálně to bylo špatně. Ústřední kontrolní komise to určitě bude přepočítávat. Já ale myslím, že v tom lídrovi se to měnit nebude. Na ostatních místech určitě může dojít k posunu.
Budete se snažit výsledek ještě nějak napadnout?
Mně to přijde blbé. Je to strašně špatný signál. Já vím, že protesty už byly vzneseny. Kromě toho, že to takhle vyšlo u lídra, tak byly ještě problémy s preferenčními hlasy. Uvidíme, jestli se bude svolávat mimořádná konference. Stačí kdyby 20 procent organizací požádalo o svolání. Před prázdninami si ale myslím, že to nepůjde.
Končíte tedy definitivně v politice, jak jste o víkendu naznačil?
A kde já budu v politice. Poslancem nebudu a nevím, kdo bude sestavovat vládu a sedět na ministerské židli. Pozici krajského předsedy v takto rozdělené Praze nemá cenu ani dělat. Já jsem vždy celý život měl tu výhodu, že jsem nepatřil ani k jednomu z bloků, co v té Praze vždy fungovali. Vždy jsem stál bokem od Hulínského, Pocheho, Dolínka, Březiny nebo Hodka. Nechci ale říkat bloky, ale spíše, že existovaly určité reprezentativní osobnosti, kolem kterých se členská základka shromažďovala. Ale pak máte zase nevýhodu, že za vámi nestojí zdaleka tolik členů. Je to dneska velmi úzce zaměřené a pak se stane to, co mně.
Jsou takové reprezentativní osobnosti, kolem kterých se shromažďují ostatní tedy i na celostátní úrovni? Navenek to totiž dělá dojem, že jste Sobotkův člověk.
To není úplně pravda. Ale správný postup je, že ty kraje se domluví na té kandidátce. Sice se pohádají, ale domluví se. A ve většině krajů to nemusí proběhnout ani referendem, což v Praze se povedlo. Podle mě to je správný postup. Ale tady tedy ze strany některých skupin bylo úplné odmítnutí jakékoliv dohody a bylo řečeno – „Vítěz bere vše!“
Co to může udělat se stranickými preferencemi?
To netuším, to nedokážu ani vzdáleně odhadnout. Pravda je, že v Praze se rozděluje 24 mandátů a společně se Středočeským krajem 49, což je čtvrtina sněmovny, a jakýkoliv ztracený mandát v Praze je problém. Ale kolega Dolínek prohlásil, že chce začít na 20 procentech, což se naposled povedlo Petře Buzkové.
Nelitujete nakonec toho, že jste do toho šel? Myslím, že jste vzal na tak relativně krátkou dobu funkci ministra zdravotnictví?
Slávek tehdy potřeboval pomoct. Rozhodně jsem nebyl první, s kým se mluvilo. Tak trochu jsem se obětoval. Byla to dobrá roční zkušenost. Dál budu pokračovat jako řadový politik a chci se vrátit do nemocnice.
