Záhada turínského plátna. Uctí papež středověký padělek?
4
Turínské plátno budí vášně ve světě víry i vědy. Zatímco především věřící zastávají teorii, že se opravdu jedná o pohřební roucho, kterým byl přikryt Ježíš, vědci ho označují spíše za středověký plagiát. Analýzu možných procesů, které vedly k vzniku této domnělé relikvie přinesla BBC.
V neděli má Turínské plátno uctít papež František. Je tak další z řady duchovních, kteří tuto látku považují za relikvii, i když se brání přímého označení látky za pohřební roucho Ježíše Krista. To potvrdil i arcibiskup Turína, který uvedl, že papež „potvrzuje oddanost plátnu, které miliony poutníků uznávají jako symbol záhady utrpení a smrti Pána“.
BBC se pokouší vysvětlit, ať už se jedná o podvrh nebo ne, jak je možné, že je na tomto rouše promítnut obličej člověka. Jednou z hypotéz je teorie, že obličej připomínající Ježíšovu tvář někdo namaloval. Týmy vědců ale ani za několik posledních desítek let výzkumu neodhalili žádné stopy po barvě nebo tazích štětcem.
Vyobrazení na plátně totiž dlouho nebylo ani znatelné – až do roku 1898, kdy bylo až pomocí fotografie amatérského italského fotografa rozpoznáno. Vědci dokonce našli stopy DNA na plátně spolu s krevními vzorky jedince se skupinou AB. To spolu s analýzou tmavých čar formujících obličej, které se vymykají složením a nepřipomínají žádnou používanou barvu nebo materiál, naznačuje, že by se mohlo jednat o obtisk zemřelého muže.
Jiné domněnky uvádějí, že projekce do látky mohla vzniknout z nějaké sochy, která svým složením oxidovala do roucha. Jiní experti se domnívají, že je i během ne zcela extrémních podmínek může dojít k obarvení látek tělem zemřelých. Procesy rozkladu by tak podle Raymonda Rogerse z národní laboratoře v Novém Mexiku mohly zapříčinit fakt, že se např. obličej takto do látky obtiskne.
Nejstarší fotografie?
Další dohady směřují směrem k faktu, že Turínské plátno se chová jako negativ – tmavé tam, kde by mělo být světlé a naopak. Autor původní fotografie tak sám podotkl, že by se mohlo jednat o jakousi první primitivní fotografii, kdy na plátno mohl být nanesen aktivní materiál a následně osvícen.
Není ale jasné, kdo by byl ve středověku tuto složitou proceduru schopný provést a zda by se to tehdejším padělatelům vyplatilo. Zastánci pravosti plátna uvádějí, že jediné možné vysvětlení pro tuto projekci obrysu člověka je náhlé uvolnění energie. Tyto teorie tak tvrdí, že je Turínské plátno pravé, a že Ježíšův obličej byl do ní vyryt po jeho zmrtvýchvstání.
Pro takovou hypotézu ale zatím neexistuje ve vědeckém světě žádný důkaz, není tak na ni nahlíženo jako na legitimní. Italský chemik Giulio Fanti ale prohlašuje, že proud energie by mohl zanechat stopy na látce, mluví ale spíše o např. ultrafialovém záření nebo paprscích rentgenu.
Nějaký druh radiového záření by se podle vědců mohl jevit jako jeden z reálných vzniků tohoto plátna. Působení zvláštního druhu anomálie nebo přírodní úkazy jako blesky tak mohly mužovo vzezření do látky „vypálit“, což naznačuje i nemožnost hlubší radiokarbonové analýzy. Ta za normálních podmínek dokáže poměrně přesně určit stáří archeologických nálezů.
U Turínského plátna je ale tato metoda komplikovaná proto, že tento postup ovlivňuje celá řada charakterů – např. požár. Provedené studie tak roucho datují do 13. století, podporovatelé z řad duchovního světa ale shodně tvrdí, že je tato interpretace mylná a plátno kdysi opravdu pokrývalo tělo Ježíše Krista.
