Holení, stříhání vlasů a cigarety. Lidé slaví svobodu od IS
ÚTOK NA MOSUL
NOVÉ
1
Skupinka chlapců nahlíží přes rozbité okno do malého holičství. Před očima se jim odehrává nevídaná věc: muž si nechává oholit plnovous. Někteří z nejmladších hochů jsou z toho dočista paf. Dokonce i muž s holicím strojkem, Ahmad abú Usáma, říká, že úplně vyšel ze cviku, píše CNN v reportáži z osvobozeného iráckého města Fázlija.
V uplynulých dvou letech se totiž Ahmadův podnik musel podřizovat Islámskému státu (IS) a jím povoleným střihům vlasů a zákazu holení, který teroristická skupina zavedla, když město dobyla.
Fázlija leží asi 20 kilometrů severně od Mosulu a necelých pět kilometrů od nejbližších pozic IS. Jeho bojovníci z Fázlije uprchli před několika dny, když se k městu začali blížit kurdští pešmergové.
Ahmad od té doby svůj strojek téměř neodložil. Dát se ostříhat a oholit přišlo více než 200 mužů a chlapců. „Jsme strašně šťastní, že ta noční můra skončila. V posledních dnech slavíme,“ řekl CNN.
Mnoho mužů si dává ostříhat vlasy na důkaz radosti. Když město ovládali islamisté, mohl špatný střih znamenat měsíc vězení. Od doby, co IS odešel, zaznamenal Ahmad celou škálu požadavků na moderní účesy, které byly v minulých dvou letech zakázané.
„Od první chvíle, co odešli, jsme se začali cítit normálně“
Naproti přes ulici jiný holič sundává vous mladému muži jménem Šiháb, jenž má z IS pořád strach a nechce sdělit své celé jméno. „Když tu byl IS, nemohli jsme dělat nic bez jeho svolení,“ říká a s ostýchavým úsměvem dodává, že CNN je svědkem jeho prvního oholení po dvou letech.
Účinek odchodu radikálů byl podle něj okamžitý. „Od první chvíle, co odešli, jsme se zase začali cítit normálně.“
Nad holičstvím visí cedule znázorňující chlapce a mladého muže, kteří jsou pečlivě stříhaní a usmívají se. Členové IS jejich tváře přelepili s tím, že účesy jsou „neislámské“. Dnes je páska pryč.
O několik obchodů dále je podnik čerstvě zásobený cigaretami – a obchody zde pěkně šlapou. Kouření bylo za IS zločinem a pro pěstitele oliv Mahmúda Abbáse je teď symbolem svobody. „Jsem plný svobody, když si tady na ulici zapálím,“ řekl. „Poslední dva roky byly jako těžké černé mraky nad námi.“
„Byli jsme mrtví, a teď zase žijeme.“
Fázlija je prašné město, podobně jako ostatní v okolí Mosulu. Hlavní ulice je nyní rušná. K vidění je jen málo žen, ale muži tvoří hloučky a živě diskutují. Mnoho z nich má na sobě šaty, za jaké by si ještě před týdnem vysloužili bití.
Jeden mladík se široce usmívá, když hrdě ukazuje svůj oděv – triko Reebok, džíny a kožené sandály. „Kdybych měl tohle na sobě ještě před týdnem, vzali by mě do Mosulu a zbili by mne nebo mi dali pokutu,“ říká. A znovu se usmívá, zjevně uchvácen příležitostí vzít si na sebe ven to, co chce. „Co můžu říct? Byli jsme mrtví, a teď zase žijeme.“
O kus dál stojí před svým domem Garbíja Abbásová. V posledních dvou letech by mohla být jen za toto vyslýchána a pokutována. Pokud bydliště opustila, musela mít celou tvář zahalenou.
Když IS ovládl v roce 2014 Mosul, zůstal tam její syn, major u kurdských pešmergů. Jeho žena a čtyři děti postávají kolem ní a nikdo z nich jeho osud nezná. Abbásová je šťastná, že je IS pryč, ale stále trpí tím, co udělal. „Chci, aby se můj syn vrátil ke své ženě a dětem.“
Příběh Fázlije se opakuje všude tam, kudy cestou k Mosulu projdou irácké a kurdské jednotky. Osvobozená města, lidé pociťující úlevu, ale také strach. Škodu utrpěly nejen stavby, ale také společnost a duše. Místní, kteří kdysi IS pomáhali, se nyní obávají odplaty.
