Neúčast Sáblíkové v Riu? Můžou za to Češi, říká cyklista Štybar
S ČESKÝM CYKLISTOU O RUSKÉM DOPINGU
ROZHOVOR
Sáblíkové je mi líto. Její výkony na kole, za ně klobouk dolů. Chybu ale udělali Češi, říká český cyklista Zdeněk Štybar o zákazu startu Martiny Sáblikové na olympiádě v Riu. Tam chtěla v současnosti nejlepší rychlobruslařka světa reprezentovat v silniční časovce. Sám Štybar zatím neví, jestli do Brazílie odletí. Český cyklista zároveň odsuzuje dopingové skandály poslední doby, které potkaly především Rusko. Pokud v Rusku fungoval nějaký systém spojený s dopingem, ruští sportovci nemají na olympiádě co dělat, myslí si Štybar.
Na Tour de France nepojedete, o vaší účasti na olympiádě se rozhodne příští týden. Řešíte už teď záležitosti, které nejsou spojené se sportem. Například bezpečnostní situaci v Brazílii, virus zika?
Abych se přiznal, tak teď zatím řeším tu nominaci, abych se tam vůbec dostal. A samozřejmě jsem si zjišťoval, co můžu v souvislosti s virem zika udělat, jestli je nějaká prevence a očkování. Existují nějaké způsoby a triky, jak se vyhnout přenašečům toho viru. Samozřejmě, že když tam člověk jede, tak ví, že je to na hraně. Že si může něco přivézt domů. Ale doufám, že tohle se nám vyhne.
Musíte řešit preventivní očkování také v souvislosti s dopingovými kontrolami?
To očkování je povolené, v tom není problém. Sportovec ale musí mít ověřené, že to třeba nebude mít negativní vliv na jeho výkon.
Když jsem zmínila dopingové kontroly, jak vnímáte dopingové skandály, které v posledních měsících hýbou světem? Ať už jsou to skandály ruských atletů, kteří kvůli tomu možná přijdou o účast na olympiádě, nebo trochu jiný případ z cyklistiky. Belgická závodnice v cyklokrosu měla v kole zabudovaný motorek.
Je jasné, že doping do sportu vůbec nepatří, ale ty případy bohužel jsou. To, co se děje s Ruskem, to je velká věc. Jestli celé Rusko nepojede na olympiádu, tak je to seriózní. Co se týče mechanického dopingu, kdy měla závodnice v kole zabudovaný motorek, to je jednoznačně na celoživotní zákaz. Mechanický doping je podle mě asi to nejhorší, co může být. Dát si motorek do kola? To nechápu. Jak může chtít někdo vyhrát způsobem, že si na kole někde zmáčkne páčku a zrychlí. Pokud jde někdo s touhle myšlenkou do závodu, tak je to hodně špatné.
Myslíte, že je tedy správné řešení zakázat celé ruské reprezentaci jet na olympiádu? Někteří ruští sportovci se proti tomu ohrazují. Například tyčkařka Jelena Isinbajevová se chce ohradit i u soudu pro lidská práva. Je tento princip kolektivní viny správný? Nebude tím trpět sport samotný?
Je jasné, že ne všichni sportovci jsou nadopovaní. Ale jestli tam fungoval nějaký systém, tak je to závažné. Je to samozřejmě velká otázka. Pokud tam ale byl propracovaný systém, tak by zákaz měl být určitá výhrůžka pro ostatní. Aby viděli, co se může stát. Je to ošemetné téma a je těžké to pořádně hodnotit, když se ví jen zlomek věcí. Neznáme všechny okolnosti. Obávám se, že v tomhle bude hrát navíc roli i politika.
Je možné, že by o tom sportovci nevěděli? Známe samozřejmě z historie státem řízený doping, kdy o tom někteří sportovci tušit nemuseli. Je toto v současné době vůbec reálné? Umíte si představit, že by vám někdo „podstrčil“ zakázanou látku?
Třeba v cyklistice je to tak, že každý prášek, který si berete, máte zabalený. Takže stát se to podle mě nemůže. Problém je jinde. Teď se stalo britskému cyklistovi Simonu Yatesovi, že měl problém s astmatem. Když se požádá o výjimku, tak je povolené na to užívat léky. Ale jeho lékař udělal chybu a neprošlo to administrativně. A tohle by se mělo dostat z toho sportu, aby nevznikaly administrativní chyby, nebo aby lékaři nedělali chyby. Tohle totiž není doping, to je selhání.
Když jste zmínil administrativní chybu, napadá mě případ Martiny Sáblíkové. Před pár dny padlo rozhodnutí, že ji nepustí Mezinárodní cyklistická asociace na olympiádu v Riu, kde chtěla reprezentovat v cyklistické časovce. Podle asociace by se totiž musela zároveň kvalifikovat do závodu s hromadným startem. Český cyklistický svaz ale kvalifikační pravidla pochopil jinak a teď už je pozdě. O tom si myslíte co?
Já Martinu znám celkem dobře, trénoval jsem s ní loni v Itálii v Livignu a taky na Mallorce. Vím, jak zodpovědně se na to připravovala a jak moc trénovala. Takže tohle rozhodnutí mě hodně mrzí. Jaké výkony ona na tom kole předvádí, to klobouk dolů. A mrzí mě, že je to stálo tolik energie, tolik úsilí a teď dostanou takovéhle rozhodnutí. Už jenom to, že se musí prát o nominaci, to je obrovská chyba, která stojí spoustu sil nejen toho sportovce, ale celý jeho tým. Tohle na ně psychicky hodně dopadne.
Je ta chyba na české straně, že si ta kvalifikační pravidla špatně vyložila, nebo je chyba u Mezinárodní cyklistické asociace?
Já si myslím, že chyba byla tady u nás, že si pořádně nepřečetli nominační kritéria. Že se u tak podstatné věci pořádně neinformovali. Někdo říká, že to měla vědět ona nebo její realizační tým. Na druhou stranu, někdo je na to měl upozornit. Její hlavní disciplína je rychlobruslení, ne cyklistika, takže nemůže vědět všechno. Na tohle je měli prostě upozornit.
Rodák z Plané na Tachovsku s cyklistikou začínal na bikrosovém kole. V roce 1993 vyhrál mistrovství světa své věkové kategorie a poté se začal věnovat cyklokrosu. Díky triumfu na MS 2010 v Táboře se stal po Radomíru Šimůnkovi druhým českým mistrem světa v elitní kategorii. Elitní kategorii vyhrál MS ještě v letech 2011 a 2014, dva tituly má ze závodů do 23 let.
V lednu 2011 podepsal smlouvu se stájí Quick Step a po cyklokrosovém MS 2012 se definitivně zaměřil na silniční závody s tím, že cyklokrosu se bude věnovat už jen v rámci přípravy. V letošní sezoně i kvůli několika zraněním se jízdě v terénu moc nevěnoval, vynechal i MS v Táboře. Na silnici vyhrál jednodenní závod Strade Bianche, byl druhý na Paříž-Roubaix a v Harelbeke a třetí Kolem Murcie. V červenci si při premiéře na Tour de France připsal etapové vítězství a následně prodloužil smlouvu se stájí Etixx-Quick Step o dva roky.
