Zloději mileneckých dat. Další samozvaní soudci

Role letního strašáka bývala v nevinnějších časech vyhrazena pro žraloky - ty nevypočitatelné paryby, vždy připravené vynořit se na nečekaném místě a nadělat tam z veselících se dovolenkářů krvavý maglajz. Letos ta úloha vyšla na hackera. Na sociálních sítích sdílejí zděšení uživatelé článek z respektovaného amerického časopisu Wired, který popisuje a empiricky ověřuje možnost hacknout na dálku auto jedoucí po dálnici, důsledky mohou být podobné jako při nezamýšlené konfrontaci se žralokem. A pak je tu skupina desítek milionů hrůzou trnoucích lidí, kteří na Facebooku svoje obavy asi neventilují. Jsou to klienti kanadské firmy AshleyMadison, je jich 37 milionů. Hackerům z jakéhosi Impact Teamu se povedlo dostat se do firemního systému a získat jejich data – jména, čísla karet, obsah sdílený na firemních stránkách. Údaje 2500 lidí už hackeři zveřejnili, hrozí, že se ven dostane všechno.

AshleyMadison je totiž specifická firma, funguje jako internetová seznamka pro lidi už zadané, kteří by si bokem rádi užili nějakou aférku. Mohou si ta pro ten účel najít partnera(ku), vyměňovat obrázky, chatovat, něco konkrétního domluvit, ehm. Za tu možnost platí. Hodně z nich má teď, počítám, těžké spaní. Jistě, můžou si za to taky sami. Potenciálně ohrožení ale nejsou jenom oni, ale taky jejich partneři a partnerky či děti – všichni, kteří by se mohli dozvědět hodně bolestnou zprávu hodně zraňujícím způsobem. A o ty nevěrné muže a ženy vlastně nejde, jde o lidi, kteří se podobných útoků dopouštějí a o jejich motivy.

Impact Team prý žádá, aby to firma AshleyMadison zabalila, těžko odhadnout proč – může za tím být ledacos od uraženého citu pro dobré mravy, po mstu nebo nějaký obchodní zájem. Jsem si ale skoro jistý, že jde taky o prožitek moci, slast, již navozuje pocit, že držím x milionů lidí pod krkem a je na mě, jestli zmáčknu.   

Mezi tímhle typem hackera a žralokem vlastně existuje jakási blízkost. Na žralokovi je fascinující či děsivé to, že je uzpůsobený k jedné věci – žrát. A tu jednu věc dělá skutečně dobře. krmě toho žravého impulsu v něm ale nic není, člověk se s ním fakt nedomluví, když začne být zle, nemá cenu to ani zkoušet. Lidi, kteří jsou jsou za podobnými akcemi jako útok na AshleyMadison, jsou mu v té „jednorozměrnosti“ asi podobní. S počítači to umějí jistě moc dobře, ale v jiných sférách vnímání a uvažování se dá zaznamenat jistá, řekněme, omezenost. Oproti žralokům mají navíc  – z hlediska oběti – některé nevýhody, jejich dosah je o dost větší a taky mají ego, jež je potřeba průběžně sytit. 

Představa všeobecné transparence byla ještě před krátkou dobou docela populární, rychle ale ztrácí na přitažlivosti. Zjevně to totiž není nějaká všelidová informační demokracie, v níž světu nezbude než stát se pravdomluvným, protože každá lež stejně vyjde na povrch, všichni budou o všech vědět všechno. Už tahle představa je dost děsivá. Naplní se ale možná nějaká jiná – představa kafkovského světa, v němž samozvaný soudce, vybavený sociální inteligencí v pásmu idiocie a opojený mocí, bude dle nevypočitatelných rozmarů vybírat lidi k exekuci ve světě, kde žijí pouze viníci.