Trump nastupuje: konzervativní revoluce začala

ÚHEL POHLEDU - Trump vyhrál programem, který je radikální v ekonomice, kulturních válkách, imigraci i energetice, a podařilo se mu kolem sebe seskládat nevídanou voličskou koalici. První dny v úřadu pak ukazují, že svůj program míní naplnit. A tak zatímco řada českých salónních konzervativců má stále nesmírnou potřebu celý svět poučit, že Trump není skutečný konzervativec, protože je přece neslušný a dvakrát rozvedený, Trump v Americe startuje konzervativní revoluci, o které se nám v Česku (a ve většině Evropy) zatím může leda zdát.

Jak Trump vyhrál? Nová voličská koalice republikánů

Začněme u toho, jak a proč Trump vyhrál. Nešlo totiž o žádné těsné či náhodné vítězství, jak se často říká. Předně Trump vyhrál ve všech sedmi swing states, což je samo o sobě vypovídající vzhledem k tomu, že jde o tři skupiny dosti odlišných států z hlediska demografie i geografie. Navíc pouze v jednom z těchto států šlo o skutečně těsnou výhru. A například v Arizoně vyhrál Trump větším poměrem než Harrisová v New Jersey, které bylo vždy solidním demokratickým státem.

Hlavně ale Trump vylepšil svůj výsledek prakticky ve všech státech Unie, a to i v těch největších demokratických baštách, a to až o 5-6%. Vedle zmíněného New Jersey, také v Kalifornii nebo New Yorku. Významně posílil rovněž v klíčových republikánských státech jako Texas či Florida. Není tedy divu, že vyhrál popular vote, o kterém mnozí s jistotou tvrdili, že jej vyhraje Harrisová.

Důvodem je, že Trump udělal rekordní průniky do voličských skupin, které tradičně spíš volily demokraty - menšiny, ženy, mladí anebo třeba katolíci. Volilo jej 47 % Hispánců (Harrisová vyhrála o 6 %, Biden v roce 2020 o 26 %). U ženy prohrál pouze o 7 %, u bílých žen vyhrál. Vyhrál u GenZ mužů a celkově u nejmladší generace stáhl náskok demokratů oproti 2020 o 14 % (Biden GenZ vyhrál o 32%, Harrisová už jen o 18 %). K tomu si podržel svou tradiční voličskou základnu – white working class a evangelikány. Vypovídající je také to, že poprvé od roku 1992 je víc registrovaných voličů republikánů než demokratů.

Trumpovo vítězství ukazuje, že pokračuje velký realigment voličů. Obamovská voličská koalice postavená na progresivistických hodnotách liberálních elit a tezi, že menšiny budou vždy volit demokraty a vyrovnávat tak úbytek hlasů bílé working class, se rozpadá.

Ustavuje se nová republikánská voličská koalice, která je proamerická, patriotická, multirasová a working class. Trump tedy nejen voličsky zachránil GOP, přivedl ji k možnosti získat strukturální většinu na dalších 10-12 let (pokud to nezpackají například jako toryové v Británii). To samozřejmě neznamená, že vyhrají každé volby, ale že solidní většina voličů bude stát za republikánským programem.

Strana zdravého rozumu vs. strana extrémů

Jak se Trumpovi podařilo sestavit takovou voličskou koalici? Ze dvou hlavních důvodů. Za prvé, Trump úspěšně prezentoval sebe a republikány jako common sense party, stranu zdravého rozumu, a demokraty naopak jako party of insanity, stranu extrémů, kterou v mnoha politikách - podpora neřízené masové imigrace, neřešení kriminality, prosazování genderové ideologie nebo DEI agendy - skutečně jsou. Republikáni mají ve všech otázkách kulturních válek za sebou velkou většinu Američanů a konečně se toho nebáli naplno využít.

K tomu je samozřejmě potřeba připočíst nespokojenost Američanů s ekonomickou situací a nárůstem životních nákladů v důsledku greendealovských politik a masové imigrace. Jakkoliv se demokraté šermující agregátními čísly snažili namluvit Američanům opak, Američané se nepřekvapivě přesvědčit nenechali.

Nekonečné debaty, zda rozhodla ekonomika nebo kulturní války, nemají smysl. Svou roli sehrály obě. Američané hlasovali pro omezení imigrace, konzervativní stranu v kulturních válkách a proti Bidenově ekonomické politice, respektive za levnější energie, tarify, nižší daně a reindustrializaci. A Trumpově kampani se dařilo ty oblasti umně propojovat a poukazovat na komplexní nekompetentnost či přímo zlé úmysly Bidenovy administrativy.

Volební spot, který dle průzkumů nejvíce lidi ovlivnil pro volbu Trumpa (specificky zejména Hispánce a černochy), spočíval v kritice Harrisové za to, že chce ilegálním imigrantům a trestancům proplácet transgenderové operace. Reklama končila výsměchem uvádění preferovaných zájmen, čímž jsou liberálové posedlí, Kamala is for they/them, Trump is for you.

Spot propojil téma kulturní válek s praktickým negativním dopadem na lidi: absurdní woke požadavek, který se bude platit z vašich daní. Liberálové často odlišují ekonomiku a kulturní války jako dvě nesouvisející sféry, ale ve skutečnosti je to často propojené. Culture wars are class wars, jak říká JD Vance.

Zároveň Trump rozboural do úmoru opakované politologické „moudro“, že vyhrát se dá jen posunem do středu. Nenechme se mýlit, Trumpova common sense party je všechno jen ne nějaká umírněná centristická síla. Jeho program je radikální – radikální odmítnutí zkrachovalého středového konsensu, který je ekonomicky neoliberální a společensky progresivistický. Trumpova cesta k vítězství nevedla přes posun do středu, ale přes středové, nevyhraněné voliče, které přesvědčil o svém radikálním programu.

Dvě vize Ameriky

Za druhé, Trump umně spojil národní konzervatismus – patriotismus, ochranu tradičních identit a hodnot a svobody slova, apel na stabilitu a návrat k normalitě a America First agendu, s optimismem ohledně budoucnosti Ameriky, vírou v budoucnost, technologie a technologický pokrok. Tradiční konzervativní hodnoty, ale ne zpátečnictví a prudérnost, nýbrž étos obnovy a revitalizace, spojené s vírou, že Ameriku čeká zlatý věk, nový boom.

Trumpova kampaň, i díky alianci MAGA a techbros ze Silicon Valley, se nesla na vlně, že Amerika je ve skutečnosti skvělá země se skvělou minulostí a potenciálně ještě lepší budoucností, a že může dělat velké věci – masové deportace, změnit ekonomický model, letět na Mars.

Proti této pozitivní vizi stál ideologicky rigidní a stále represivnější progresivistický woke režim v podání demokratů. Dogmatické rozdělování, rozeštvávání společnosti dle rasy, pohlaví, sexuální orientace, nahlížení na jednotlivce primárně skrz jeho skupinovou identitu ne individuální vlastnosti a nepokrytá diskriminace bílých Američanů, mužů a v případě univerzit i Asiatů a Židů.

Dále pak neustálá negace, dehonestace a démonizace Ameriky, její minulosti a většiny Američanů. Apriorní oslavování jinakosti, extrémů a ošklivosti, a naopak zpochybňování standardů a tradičních norem. Omezování svobody slova, tlak na autocenzuru a pocit, že se člověk musí hlídat, co, kde a komu řekne, aby neurazil něčí pocity. A v neposlední řadě hysterie kolem klimatu – všichni tady uhoříme, musíme se omezovat, připravte se na pokles životní úrovně, lidé a jejich aktivita jsou problém.

Samotná kampaň Harrisové se držela klasického progresivistického playbooku. Volte mě, protože jsem černá žena, pokud mě nebudete volit, tak jste rasisté a nenávidíte ženy. A samozřejmě, Trump je fašista a ohrožení demokracie. Za fasádou good vibes kampaně se se skrývala standardní woke dogmata, ošklivý rasový resentiment a směšné strašení Trumpem.

Trump je tentokrát připraven

Do budoucna je pak zásadní to, že do voleb 2016 šel Trump jako solitér, kterého často sabotovala i jeho vlastní strana. Do voleb 2024 naopak Trump šel jako vůdce hnutí s jasným programem a dobře promazané politické mašinerie. Příprava na jeho druhý mandát byla precizní na programové i na personální úrovni.

Programově jde v podstatě o konzervativní revoluci, radikální ukončení progresivistických politik na všech úrovních. Personálně šlo o systematickou přípravu stovek a tisíců lidí, kteří jsou připraveni zaplnit střední a nižší pozice napříč administrativou. K tomu má Trump zcela pod kontrolou GOP, administrativu plnou loajálních, ideově souznících a vesměs neestablishmentových lidí, minimálně dva roky většinu v Kongresu a konzervativní většinu v Nejvyšší soudu.

Již první Trumpovy dny v úřadě potvrdily neuvěřitelnou politickou přípravu. Trump podepsal okolo 100 exekutivních příkazů zavádějících stěžejní body jeho agendy. Příval exekutivních příkazů zastihl demokraty řešících sklon a švih Muskovy pravice zcela nepřipravené.

Mezi ty nejdůležitější exekutivní příkazy patří sada opatření na omezení imigrace (vyhlášení výjimečného stavu na jižní hranici, obnovení programu Remain in Mexico, zpřísnění azylu, zrušení aplikace defacto legalizující pobyt nelegálních imigrantů, zastavení federálních dotací pro sanctuary cities) a zahájení systematických deportací ilegálních imigrantů. Amerika opět staví prosperitu a bezpečnost vlastních občanům nad ilegální imigranty. A toto poselství rezonuje, počet zaznamenaných pokusů o ilegální překročení hranic rapidně poklesl už v prvních dnech Trumpova prezidentování.

Vykořenění woke

Naprosto ústřední agendou je vykořenění veškerých diskriminačních a rasistických politik, postupů a pravidel jako jsou afirmativní akce, DEI (diversity, equality, inclusion) agendy a oddělení a CRT (kritická rasová teorie) školení a propagace ve všech federálních úřadech, respektive ve všech institucích pobírající federální peníze, a návrat posuzování lidí výhradně na základě jejich schopností a dovedností.

Dále Trump pověřil ministerstvo spravedlnosti, aby zasáhlo proti DEI praktikám a afirmativním akcím v soukromém sektoru, školství a na univerzitách, a případně tyto instituce zažalovalo pro rozpor s Civil Right Act z roku 1964, který zakazuje diskriminaci na základě rasy a pohlaví. To samé platí pro genderovou ideologii – vykořenění z federálních úřadů a školství, návrat dvou pohlaví jako jediné relevantní kategorie pro federální politiky a specificky pak ochrana žen a dětí před jejími zhoubnými následky (zákaz mužů v ženských sportech, zákaz transgenderových operací a podávání pubertálních blokátorů dětem).

Zmínit je nutné také exekutivní příkazy na ochranu svobody slova, kdy se federálním úřadům a úředníkům zakazuje jakkoliv participovat na omezování svobody slova, a zákaz ideologické zaujatosti AI. První reakce nejmocnějších amerických institucí – Wall Street, Silicon Valley a Ivy League – naznačují, že se žádný velký odpor vůči konzervativnímu tažení nechystá. Naopak zejména byznys se zřejmě nemůže dočkat. Univerzity možná budou problém, ale na ty má zase federální vláda velké páky.

Konzervativní pochod institucemi

Nakonec je potřeba zmínit, že republikáni konečně pochopili význam institucí a na pole kulturních válek promítli dvě základní národně konzervativní teze – moc státu je potřeba použít k prosazení konzervativních hodnot a je potřeba zvrátit institucionální dominanci liberálů. Trump pozastavil a nařídil revizi všech federálních dotací, které v praxi směrují miliardy dolarů na projekty prosazující progresivistickou agendu (neomarxismus, transgenderismus a greendealovské sociální inženýrství slovy exekutivního příkazu) doma i v zahraničí. Patronážní síť demokratů, kterou si desítky let nerušeně budovali, končí.

Celé to rámuje odhodlání rozbít administrativní stát, deep state, posílit politickou kontrolu nad byrokracií a zlomit moc arogantní byrokratické třídy například prostřednictvím snížení ochrany pro 50 000 dnes prakticky nepropustitelných úředníků. Drain the swamp.

Federální byrokracie s jasnou politickou náklonností k demokratům byla jedním z hlavním pilířů tzv. rezistence, která v první Trumpově volebním období mařila řadu jeho politik a otevřeně se k tomu hlásila. Bude se tedy propouštět a do institucí budou konečně zase přicházet konzervativci. Snaha rozbít deep state ovšem není jen o rozbití institucionální dominance liberálů, je to také součást širšího střetu o to, jaká forma vlády v západních zemích převládne, demokratická republika nebo byrokratická technokracie. V Americe se vrací k prvnímu.

Tarify a reindustrializace

Z ekonomických otázek je nutné zmínit zrušení zelených dotací, odstoupení od Pařížské klimatické dohody zavazující k dosažení bezuhlíkové ekonomiky do roku 2050, zrušení omezení těžby ropy a plynu, masivní investice do AI a založení státního investičního fondu. Tarify zatím Trump používá jako hrozbu a diplomatický nástroj. Vzhledem k tomu, že jejich efekt může přispět k hlavním Trumpovým cílům – omezení obchodních deficitů, snížení obřího amerického deficitu a hlavně masivní reindustrializaci Ameriky, lze očekávat jejich skutečné zavedení.

Stojí za zmínku, že Reaganovy tarify na japonská auta přinesly lehké zvýšení cen japonských aut, ale dost možná zachránily americké výrobce, a nakonec přinesly rozsáhlé investice japonských výrobců do Ameriky. Tarify mají v Americe tradici, ostatně celá průmyslová moc Amerika kdysi vyrostla pod ochranou tarifů. Ze slovníku amerických představitelů vypadly jen devadesátých letech minulého století a nultých letech 21. století.

V každém případě éra neoliberalismu a globální efektivity jako jediného hlediska končí, protože Ameriku ve výsledku oslabuje. Amerika se pod Trumpovým vedením vydává zvrátit zavedenou tezi, že 21. století bude čínské století a že Amerika může pouze moderovat svůj jinak nevyhnutelný úpadek. A jako energetická supervelmoc s technologickým a inovativním náskokem a obnovenou průmyslovou mocí si naopak Amerika může dost dobře pomýšlet na další americké století.

Vibeshift

Nejde ovšem jen o konkrétní politiky, v Americe probíhá to, čemu Američané říkají vibeshift, roste akceptace Trumpa. Po jeho zvolení nebyly žádné nepokoje, není tady ten duch rezistence jako v roce 2016, stejně jako Trump už není považován za kuriozitu, kterou je potřeba přestát. Naopak se stává symbolem nové doby.

Sportovci a mladí na TikToku ve velkém tančí Trumpdance. Mainstreamová média vydávají články s titulky jako Nobody was tricked into voting for Trump’: Why the disinformation panic is over, How MAGA Is Taking Back the Culture nebo Out late with young right as they contemplate cultural domination. I Mark Zuckerberg převlékl kabát, na Facebooku zrušil údajně neexistující cenzuru a stal se propagátorem (ještě nedávno toxické) maskulinity. Ostatně i v Česku se po volbách najednou vyrojila spousta čerstvých trumpistů, kteří to přece vždycky říkali. Časy se mění.

Trump a lidé kolem něj znormalizovali řadu věcí – radikálně protiimigrační program a deportace, agresivní postup v kulturních válkách, změna hospodářského modelu – a ukázali, že je po tom poptávka. Jistěže ho nadále spousta lidí nesnáší, ale řada jeho politik má podporu 2/3 až 3/4 americké populace, tj. souhlasí s ní i voliči demokratů. Popularita řady Trumpových politik je větší než jeho osobní popularita, a to je právě základ pro v úvodu zmíněnou strukturální voličskou většinu republikánů.

Konzervativní revoluce: Konec levicově liberálního řádu?

Konzervativní pravice v Americe tedy získává momentum, nejen politické, ale také kulturní. Začíná vyhrávat kulturní války, bourá úzké mantinely veřejné debaty stanovené liberály, a to je jenom začátek. Overtonovo okno se otevírá stále víc a víc.

Vše, o čem nám liberálové říkali, že nejde, že se nemůže, že není alternativa, jde. Jde to, jde přehodit výhybku, ale je potřeba chtít. Žádné taková je doba anebo je potřeba respektovat, že je to přirozený vývoj, jak nás přesvědčovala řada umírněných konzervativců. Doba je vždy jen taková, jakou si ji uděláme.

Tento vibeshift a nástup nové konzervativní pravice může předznamenávat úsvit nové éry – konec levicově liberálního řádu, který na Západě vládne od šedesátých let, a nástupu konzervativnějšího řádu a konzervativní institucionální dominance. Nejde přitom jen o politiku a hodnoty, ale i o celkovou kulturu, umění, estetiku, architekturu. Neexistuje žádný nevyhnutelný dějinný pochod směrem k totálnímu liberalismu. Naopak liberální řád mele z posledního. Radikální pushback proti progresivismu, technokratismu, celému zkrachovalému liberálnímu konsensu a establishmentu je nejen množný, je žádaný. Poptávka po alternativě je velká.

Trump to pochopil mnohem lépe než řada učebnicových konzervativců, a v Americe tak startuje národně konzervativní revoluci. Ta stojí na dvou pilířích. Prvním je America First – obhajoba národních zájmů, bezpečnosti a prosperity vlastních lidí, program obnovy průmyslové moci, technologická a energetická dominance, odmítnutí mentality úpadku a silná exekutiva, která je schopna konat. Druhým je konzervativní vítězství v kulturních válkách a jeho petrifikace – obhajoba tradičních individuálních i kolektivních identit a konzervativních hodnot, dewokizace společnosti a konzervativní pochod institucemi.

Doufejme, že se tato revoluce nakonec převalí i k nám do Evropy. Trump v každém případě představuje naději, že liberální establishment lze porazit, že lze zvrátit úpadek a že si lze zvolit politickou reprezentaci, která bude klást zájem vlastní země a společnosti na první místo.