Lidé žijí bez sexu. Když ženy říkají Ano, muži říkají Ne

Občas se hovoří o třetí sexuální revoluci. První se odehrála na přelomu 19. a 20. století, kdy viktoriánská morálka ztratila na přitažlivosti. Druhá udeřila v šedesátých letech, třetí probíhá od devadesátých let. Zatímco v šedesátých letech byla sexualita oslavována jako projev svobody, dnes na ni padlo podezření. Stále častěji v ní spatřujeme příležitost pro zneužití, ne-li zločin. Navíc se stává spíš předmětem myšlení a bouřlivých debat než jednání.

I proto hovoří někteří filozofové o době postsexuální – a ač to není pro filozofy zrovna typické, v tomto případě jsou vyzbrojeni daty. Ústup sexuality je ostatně patrný i na míře, v níž se oddělila od reprodukce. V nadsázce řečeno, čelíme paradoxu nikoli biblického neposkvrněného početí, ale nepočatého poskvrnění. Sexualita tím mění svou dosavadní funkci. Pro reprodukci ji nutně nepotřebujeme a jako volnočasová aktivita je ošemetná.

To druhé dosvědčil i proces s německou skupinou Rammstein, jejíž zpěvák byl nařčen ze sexuálního násilí. Protože chyběly důkazy, soud stíhání koncem srpna zastavil, a média tak daný případ využila aspoň k osvětě. Okázale prezentovaná sexualita onoho zpěváka je prý nevkusným, navíc škodlivým přežitkem. Predátorští muži, ať už umělci, nebo fanoušci, se v tomto rámci snáze stávají pachateli.

Dlouho před tímto případem si rakouský filozof Robert Pfaller všiml nového požadavku na umění. Kdysi, řekněme do devadesátých let, bylo běžné, že umělci pracovali s odkazy na sexualitu, zvrácenost i násilí. Dnes se podle Pfallera nezřídkakdy sami prezentují jako asexuální bytosti, a když už se v umění objeví projev pohlavního života, mnohdy se to neobejde bez výchovného gesta.

Tento posun kopíruje celospolečenský fenomén, který čeká na sociologické uchopení, ale prozatím jej prorocky popsal Michel Houellebecq v Elementárních částicích nebo v Možnosti ostrova. Čtenář se zde setkává s novou verzí člověka: je nesmrtelný, čehož dosáhl právě vymýcením sexuálních tužeb. Reprodukce byla svěřena do „rukou“ moderních technologií. Člověk tím unikl zdroji největšího trápení a stáhl se do stavu digitálního odtělesnění. „Jakmile ustal tělesný kontakt, vymizela i smyslová touha,“ píše spisovatel v Možnosti ostrova.

Celý text Terezy Matějčkové Když ne znamená ne – a ano taky si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.