Bez věrnostní kartičky ani ránu. Tesco zvyšuje tlak na zákazníky, není to proti zákonu

Supermarkety jako Tesco se snaží výraznými cenovými rozdíly pro členy a nečleny klubu donutit zákazníky, aby vstoupili do věrnostních programů a poskytli jim své osobní údaje. Kontroverzní praktikou se nedávno začal zabývat i britský antimonopolní úřad. Podle České obchodní inspekce je ale stanovování cen čistě v kompetenci řetězců.

Pokud nakupujete v supermarketech, na věrnostní programy už narazíte téměř všude. Zpočátku dostávali „věrní“ zákazníci za pravidelné nákupy pouze body a dárky. Čím dál víc obchodních řetězců ale přechází na slevový systém, kdy členové klubu nakupují zboží za výrazně výhodnější ceny než ostatní. To se týká například supermarketů Albert nebo Tesco, které dnes uvádějí u velké části produktů dvojí ceny, přičemž nejextrémnější rozdíly v cenách pro členy a nečleny klubu jsou právě v Tesku. Za některé zboží tam nečlenové zaplatí i skoro dvojnásobek.

Uvádění dvojích cen je problematické hned z několika důvodu. Zaprvé, zákazník si může snadno splést takzvanou „běžnou cenu“ s tou klubovou – ta druhá přitom bývá běžně o desítky procent nižší. A zadruhé, není jasné, zda je skutečně zvýhodněná cena zboží nabízená členům klubu, v případě řetězce Tesco jde o držitele Tesco Clubcard, opravdu určitou formou slevy, nebo je naopak „běžná cena“ uměle vyšroubovaná tak, aby zboží se slevou vypadalo výhodnější.

Jde samozřejmě o součást obchodního tajemství a řetězce si svou strategii cenotvorby přísně střeží. Na druhé straně, existují kontrolní orgány, jejichž úkolem je dohlížet na to, aby nedocházelo ke klamání spotřebitelů a aby prodejci hráli v mezích zákona se zákazníky fér hru.

Diskriminace běžných zákazníků?

Zda je strategie věrnostních programů v souladu s platnými pravidly, zkoumá od začátku roku intenzivně například britský Úřad pro hospodářskou soutěž a trhy (CMA), který se zaměřuje na věrnostní karty, jako je Tesco Clubcard nebo Nectar konkurenčního řetězce Sainsbury's. Úřad zkoumá, zda není stanovování dvojích cen zavádějící a nediskriminuje běžné zákazníky.

Jak už deník Echo24 dříve upozornil, britský úřad na konci července zveřejnil průběžnou monitorovací zprávu a podle předběžných závěrů nemá v tuto chvíli přímé důkazy, že by docházelo přímo ke klamání spotřebitelů. Šetření, které analyzuje desítky tisíc cenových akcí, nicméně stále probíhá a jeho finální výsledky zveřejní v listopadu. CMA dál provádí také průzkum mezi spotřebiteli, chce totiž zjistit, jaký dopad mají věrnostní akce na nákupní chování.

Srozumitelné ceny

A co na to české úřady? V Česku používá aplikaci Tesco Clubcard podle Ivy Pavlouskové, manažerky externí komunikace společnosti Tesco, více jak milion lidí. Ochranu spotřebitele má u nás na starosti Česká obchodní inspekce (ČOI). Ta podle vyjádření mluvčího Františka Kotrby ve věrnostních programech typu Tesco Clubcard problém nespatřuje.

„Obecně v existenci věrnostních programů, kterých se spotřebitelé účastní na základě dobrovolnosti a které z pohledu zákona o ochraně spotřebitele nediskriminují žádnou skupinu spotřebitelů, nespatřujeme porušení zákona. Stanovení cen zboží je, až na výjimky, které však nejsou v případě zboží nabízeného běžně v obchodech relevantní, čistě v kompetenci prodávajícího,“ řekl pro Echo24 mluvčí České obchodní inspekce.

„Pokud tedy prodávající jasně a srozumitelně seznámí spotřebitele s tím, která cena je platná pro ‚členy klubu‘ a která je platná pro ‚nečleny‘, neporušuje takovým jednáním z pohledu kompetencí České obchodní inspekce zákon,“ dodává František Kotrba.

Problém z pohledu svých kompetencí nevidí ve věrnostních programech ani český antimonopolní úřad. „Zavádění věrnostních karet a programů a navazování slev na jejich využívání by mohlo být problematické u subjektu v dominantním postavení, ale takový v současné době v oblasti maloobchodního prodeje neexistuje,“ řekl redakci mluvčí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Martin Švanda.

Pozor na osobní údaje

Někteří zákazníci si však stěžují, že bez věrnostní karty už v Tesku prakticky není možné vůbec nakupovat. Zatímco dřív si všímali cenového rozdílu na jedné položce zhruba v jednotkách korun, dnes jsou to klidně desítky korun a u dražšího zboží i stokoruny. Řetězce jako Tesco tím nepřímo vyvíjejí tlak na zákazníky, aby si klubovou kartičku pořídili.

Je nutné dodat, že žádná sleva není zadarmo. Zákazníci musí v rámci registrace do věrnostního programu poskytnout obchodníkovi některé osobní údaje, které jsou potom zpravidla využívány pro sledování nákupního chování konkrétního jedince a supermarket mu pak díky tomu může nabízet další pro něj relevantní zboží. U programu Tesco Clubcard jde konkrétně o jméno, doručovací adresu a datum narození.