Máma milovala bez omezení. Z táty se po rozchodu stal smutný pán

Jestli někdo uměl (a stále umí) milovat bez omezení, tak to byla naše máma. Pozorováním jejího sebeobětování jsem dospěla k rozhodnutí, že tak daleko nesmím nikdy zajít. Nejsem si jistá, že se mi to povedlo vždy dodržet. Máma milovala tak, že se odevzdala. Dokud měla dost síly. Než vyhořela. Potom v zájmu přežití ze sebe onoho člověka vy­trhla. Nevím, co je horší. Milovat tak moc, že nás to ničí, nebo milovat tak málo, že to ničí druhého?

Když byla na střední škole, byl vyhlášen jakýsi běžec­ký závod. Kdo se účastnil, nemusel do školy. A tak se při­hlásila. Zvolila odvážnou strategii, jak dosáhnout vítězství i přes nepopiratelný hendikep nesportovce: udělat to opač­ně než všichni ostatní. Nešetřit síly, prostě do toho vložit vše. Běžci se seřadili, napnuli ke startu. Vyběhla s takovou energií, že během první poloviny trati nechala všechny za sebou! Pak vyplivla plíce a zhroutila se.

Když se ti dva seznámili, byl on zralý ženatý muž se tře­mi syny. Byl zakázaným autorem, ale stihl už předtím něco vytvořit, znamenat, způsobit a byl tím známý u nás i v zahraničí. Mimomanželské vztahy udržoval už deset let předtím s jinými ženami, než potkal ji. Ona byla dív­ka, která přišla o otce, zamilovala se, dramaticky předčas­ně porodila, několik minut byla klinicky mrtvá, následně přišla emigrací o snoubence, nesměla ani začít publikovat, směla jen mýt schody v divadle. Byla zmučená, ale brala psaní jako své poslání, takže kromě mateřství dělala sou­časně dvě práce: zaměstnání a povolání. Zodpovědnost k tomu, v co se ten vztah promění, měl mít především on. Stejně jako řidič, na jehož straně silnice je překážka. Pokud je překážka na mé straně silnice, je to můj problém. Čekám, nechávám protijedoucí auto projet. Nevjedu do protisměru a neobviňuju pak z kolize ostatní. Jenže co dělat, když cítíte kromě závazku ke své rodině současně i obdiv k tomu nej­základnějšímu, co tvoří lidský život, magnetismus k tomu nejopravdovějšímu, co lidská pravidla převyšuje?

.... Toto byl člověk, který se kdysi veřejně zastal Jana Pro­cházky během štvavé dezinformační kampaně StB a po­tom nesl jeho rakev na ostře sledovaném pohřbu.

Nevšimla jsem si, kdy přesně se stal z mého táty ten smutný starý pán. Pamatovala jsem si ho z dob, kdy ještě nosil pruhované triko. Chtěla jsem zpátky tohohle tátu. Te­prve až později jsem pochopila, že ta energie, kterou v sobě tehdy nosil, nebyla všechna původem z něho. Později byl odstaven od životadárného zdroje, protože ho za těch dva­náct let vyčerpal. Dnes už vím, že právě tím rozchodem ro­dičů se z už tak dost zklamaného táty definitivně stal starý smutný pán.

Knihu Otec Bůh a matka Láska si můžete koupit zde.