Víc než třetina českých rodičů používá fyzické tresty. Polovina soudí, že na to mají právo

Víc než třetina rodičů v Česku používá fyzické tresty jako běžnou součást výchovy. Tělesně děti trestají víc lidé, kteří sami v dětství "dostávali". Častěji k fyzickým trestům sahají také mladší rodiče a rodiče více dětí. Zákaz fyzických trestů na dětech by uzákonila čtvrtina matek a otců. Ukázal to výzkum, do něhož se koncem loňska zapojilo 1013 rodičů s potomky do 18 let. Výsledky představil šéf výzkumného týmu z psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Radek Ptáček. Zjištění jsou reprezentativní.

"Násilí v mezilidských vztazích považujeme za nepřijatelné, ale násilí na dětech za přijatelné," řekl Ptáček.

Tělesné trestání má za důležitou součást výchovy 36 procent dotázaných. Zhruba čtvrtina vyznává úsloví "škoda rány, která padne vedle". Plácnutí přes ruku či hýždě a pohlavek jsou přijatelné podle sedmi z deseti dotázaných. Sedmnáct procent rodičů míní, že někdy je nutné dítě potrestat pořádným výpraskem. Víc než čtvrtina otců a matek si myslí, že fyzické tresty fungují lépe než jiné metody. Dvě pětiny odpovídajících ale bití považují za selhání rodiče.

Zhruba 23 procent dotázaných by povolilo tělesné tresty ve školách. Polovina respondentek a respondentů uvedla, že rodiče by měli mít právo své děti fyzicky trestat. Naopak zhruba čtvrtina si myslí, že by se tělesné trestání mělo zakázat zákonem.

Tři z deseti rodičů k ráně přistoupí, když se dítě vzteká. Celkem 29 procent uvedlo, že k fyzickému trestu sahají při potomkově drzosti, pětina při lhaní a čtvrtina při ničení věcí. "Rodiče si stěžují, že dítě je agresivní a na hřišti bouchne ostatní lopatkou. Dají mu na zadek. Nemůžeme po dítěti chtít, když ho fyzicky trestáme, aby netrestalo své kamarády," uvedl Ptáček. Dodal, že děti se učí pozorováním. Za efektivní výchovný prostředek považuje 28 procent dotázaných klidnou domluvu, 14 procent zmínilo zákaz oblíbené činnosti.

Podle zjištění víc k fyzickým trestům sahají mladší rodiče a rodiče více dětí. Pokud lidé sami v dětství "nedostávali", tak je u nich malá pravděpodobnost, že budou potomky bít.

Loni pozornost a nesouhlasné reakce vyvolalo vyjádření ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL) v rozhovoru pro server Aktuálně.cz. Řekl tehdy, že není správné uzákonit, že rodič nemůže ve výjimečné situaci ve výchově dát pohlavek či "lepnout jednu na zadek". Zásadní je podle něj odlišovat nepřiměřené násilí a akt k vymezení mantinelů, o kontextu mají rozhodovat soudy. Jurečka zmínil, že je svým rodičům vděčný za facku v pravý okamžik.

Zákonný zákaz platí podle mezinárodního serveru na podporu ukončení fyzického trestání v 65 státech, dalších 27 zemí ho připravuje. Jako první ho uzákonilo v roce 1979 Švédsko. Od roku 2010 je v Polsku, od roku 2005 v Maďarsku, od roku 2000 v Německu či od roku 1989 v Rakousku. Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové by nepřijatelnost fyzických trestů na dětech měla zakotvit chystaná novela občanského zákoníku.

Zákaz bití a jiného fyzického týraní doporučoval republice opakovaně výbor OSN pro práva dítěte. Před 13 lety ho navrhoval i stejně zaměřený vládní výbor. Na jeho doporučení pak krátce poté přišla s návrhem tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, ale neuspěla.