Plynové tepny Evropy. Odkud k nám teď proudí vzácná komodita? Podívejte se

Energetická mapa Evropy se v posledních letech změnila. Tradiční plynovody vedoucí z Ruska přes Ukrajinu ustoupily novým trasám a význam alternativních dodávek, například zkapalněného zemního plynu (LNG), výrazně vzrostl. Kudy dnes proudí plyn do Evropy, které státy jsou klíčovými dodavateli a jak se změnily přepravní trasy po roce 2022?

*mapa je interaktivní, lze s ní pohybovat, přibližovat ji, nebo ji oddalovat

TurkStream: Hlavní tepna ruského plynu do Evropy

Jediným aktuálně funkčním plynovodem, kterým proudí ruský plyn do Evropy, je TurkStream. Tento plynovod vede po dně Černého moře z ruské stanice Russkaja u Anapy do tureckého města Kiyiköy, přibližně 100 kilometrů západně od Istanbulu. Celková délka potrubí činí přibližně 1000 kilometrů a dělí se na dvě větve, z nichž každá má přepravní kapacitu 15,75 miliardy m³ plynu ročně, což ale není příliš.

První větev zásobuje Turecko, zatímco druhá slouží k dodávkám do jihovýchodní a střední Evropy. Od ledna 2024, kdy Ukrajina ukončila tranzit ruského plynu, proudí přes TurkStream přibližně 15 miliard m³ plynu ročně do Rumunska, Řecka, Srbska a Maďarska. Prostřednictvím této trasy je možné dopravit ruský plyn i na Slovensko, což už využívá slovenský státní dodavatel SPP.

Plynovody Nord Stream 1 a Nord Stream 2, vedoucí po dně Baltského moře z Ruska do Německa, se měly stát klíčovými přepravními trasami ruského plynu do Evropy s celkovou kapacitou 55 miliard m³ ročně. Dodávky však byly zastaveny již v roce 2022 kvůli rostoucímu napětí mezi Ruskem a Západem po invazi na Ukrajinu. V září téhož roku potrubí poškodila série explozí, jejichž příčina zůstává předmětem vyšetřování. Od té doby plynovody Nord Stream zůstávají mimo provoz.

Plynovod Jamal, dlouhý 1670 kilometrů, vede přes Rusko, Bělorusko a Polsko do Německa. Byl napojen na ruské plynovody, které přivádějí plyn z nalezišť na poloostrově Jamal na severu Uralu. Po invazi na Ukrajinu v roce 2022 byly dodávky omezeny – Rusko přestalo dodávat plyn do Polska už v dubnu téhož roku poté, co Varšava odmítla platby v rublech. O měsíc později Moskva přerušila i zbývající dodávky kvůli ruským sankcím.

Bratrství a Sojuz: Konec tranzitu přes Ukrajinu

Plynovod Bratrství, historicky jedna z nejvýznamnějších přepravních tras ruského plynu do Evropy, byl vybudován v roce 1967. V průběhu let navýšil kapacitu až na 100 miliard m³ ročně. Vede ze Lvovské oblasti na Ukrajině na Slovensko a dále do České republiky, Rakouska, Maďarska, Itálie a dalších zemí.

Od ledna 2025 je však tranzit ruského plynu přes Ukrajinu zcela ukončen. Stejný osud potkal i plynovod Sojuz, který byl uveden do provozu v roce 1979 a přepravoval plyn z ruského Orenburgu přes Ukrajinu do Evropy. Ukrajina zastavila jeho provoz v květnu 2022 v důsledku války.

Norsko: Klíčový dodavatel pro Evropu

Po odstavení velké části ruských dodávek se Norsko stalo největším dodavatelem zemního plynu do Evropy. Pokrývá přibližně 30 % celkové spotřeby kontinentu. Dovoz norského plynu do EU vzrostl z 79,5 miliardy m³ v roce 2021 na 87,7 miliardy m³ v roce 2023.

Norské plynovody Europipe I., Europipe II., Zeepipe a Norpipe přivádějí plyn do pevninské Evropy přes terminály v Německu, Belgii a Francii.

Evropské země částečně pokrývají svou spotřebu i plynem ze severní Afriky. Španělsko a Itálie dovážejí plyn prostřednictvím alžírských plynovodů Maghreb, Medgaz a Transmed. Sicílie je napojena také na libyjský plynovod Greenstream. Kapacita těchto potrubí se pohybuje mezi 10 až 30 miliardami m³ ročně. Vše je ale třeba vidět v kontextu spotřeby, pro porovnání jen roční spotřeba plynu v České republice je kolem 9 miliard m3.

Dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) se stal klíčovým prvkem evropské energetické bezpečnosti po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. V roce 2023 EU dovezla přes 120 miliard m³ LNG, přičemž téměř 50 % pocházelo ze Spojených států. Ve srovnání s rokem 2021 se dovoz z USA do Evropy téměř ztrojnásobil. Nicméně od zahájení ruské invaze na Ukrajinu, kdy byl vývoz ruského LNG plynu do Evropy téměř nulový, každým rokem od války narůstá.

LNG terminály se nacházejí ve 12 evropských zemích, včetně Německa, Belgie, Finska, Francie, Itálie, Nizozemska a Španělska. Další jsou ve výstavbě či plánovány.