ČR má stále skoro nejpomalejší růst ekonomiky. Ekonomové se obávají strukturálních problémů

Česká ekonomika nadále roste téměř nejpomaleji v Evropě. Podobně či hůře je na tom pouze Estonsko, Finsko a také největší český obchodní partner – Německo. Důvodů k pomalému růstu je hned několik, například dozvuky vysoké inflace, ale také chybějící zakázky, vyčerpaný trh práce či malý kapitálový trh. Česko má jednak krátkodobé problémy, ale také ty strukturální, které jsou z dlouhodobého hlediska kritické.

Data společnosti Oxford Economics ukazují na jedné straně silný růst Polska, Litvy či Španělska v meziročním srovnání druhého čtvrtletí letošního roku se stejným obdobím roku 2023. Na opačném konci přiloženého grafu se pak nachází Finsko, Německo, Estonsko a také Česká republika. Podle oslovených ekonomů je důvodů pomalého růstu několik.

„Asi hlavní příčinou našeho pomalého růstu byla vysoká inflace, která výrazně snížila kupní sílu českých domácností. Naše spotřeba proto reálně zdaleka nedosahuje úrovně roku 2019,“ řekl pro Echo24 hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek.

Týdeník Echo: Anarchie v Británii. Za nepokoji je nezvládnutá asimilace i politika dvojího metru

„Můžeme si říct, že období inflace je za námi, avšak inflační dědictví tu s námi zůstává. Stačí porovnat ceny energií před a po krizi nebo je srovnat se světem. Růst cen se jen zpomalil, korekce předchozího zdražení je zatím jen marginální. Ať už jde o energie nebo třeba ceny stavebních materiálů. Nemluvě o stále dražších službách,“ dodal Dufek s tím, že firmám chybí zakázky z domácího i zahraničního trhu a začíná být stále jasnější, že nejde jen o cyklický problém spojený s útlumem německé ekonomiky.

„Myslím si, že začínáme mít vážný problém s naším ekonomickým modelem, respektive konkurenceschopností,“ dodal.

Hned několik důvodů vyjmenoval hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka. Prvním je podle něj struktura ekonomiky, kde žalostně chybí výraznější zastoupení těch nejproduktivnějších odvětví, které nyní v zahraničí trhají rekordy. Nejčastěji se mluví o odvětví technologií, komunikací a odvětví financí.

„V těchto odvětvích je obecně registrován trend nadprůměrné produktivity a jejího růstu, který se pak propisuje do výkonu ekonomiky. Výroba zboží a poskytování služeb s nižší přidanou hodnotou v delším období vede k pomalejšímu růstu ekonomiky. To ale není případ jen České republiky,“ uvedl Peterka.

Dále hovoří o kvalitě institucionálního prostředí se zaměřením na podnikatelské prostředí, flexibilitu trhu práce, srozumitelnost daňového systému, srozumitelnost regulací a řadu dalších pro zdravé fungování ekonomiky klíčových parametrů. V této oblasti se můžeme bavit i o celoevropských pravidlech, kdy řada z nich je příliš rigidní. „Všimněme si, kde vznikají tzv. jednorožci a firmy s vysokou přidanou hodnotou a vysokým tempem růstu. Prim hrají USA a Asie. Evropa zaostává,“ doplnil Peterka.

Zmínil i hlubší propad ekonomického výkonu v době pandemie, který komplikoval a stále v některých odvětvích komplikuje tzv. restart ekonomiky. „Čtvrtým důvodem je dlouhodobě vyčerpaný trh práce, který výrazně komplikuje firmám akvizici nových zaměstnanců pro nové i stávající projekty, což opět brzdí výkon ekonomiky. Tento problém je ze strany firem skloňován už dlouhé roky,“ uvedl s tím, že dalším důvodem je vcelku malý kapitálový trh v České republice.

Nepřehlédněte: Zaděláno na velký návrat. Na Jurečkovo místo se pomalu chystá lidovecký matador Čunek

„Podívejme se na počet nabízených titulů třeba na pražské burze a srovnejme to s burzou v rychle rostoucím Polsku. Omezené možnosti investic do českých firem popř. zahraničních firem působících v České republice mají řadu negativních dopadů. Jedním z nich je pak nižší objem investic, které putují do firem působících na našem území. Vyšší objem investic by pomohl nastartovat růst některých firem a s tím i růst ekonomiky,“ vysvětlil.

Podle analytika Cyrrusu Víta Hradila má slabý růst českého HDP jak „krátkodobé“ příčiny, které jsou ze své podstaty dočasné a pravděpodobně brzy vyprchají, tak i „dlouhodobé“, které jsou závažnější.

Z krátkodobého pohledu podle něj lze chatrný výkon české ekonomiky vysvětlit slabou spotřebou domácností, které se dosud neoklepaly z nedávného období rozdivočelé inflace, která jim užrala velkou část jejich příjmů. „Nepomáhá ani prostředí vysokých úrokových sazeb u nás i v eurozóně, ze kterého vyplývá slabší investiční aktivita a tedy i nižší poptávka po průmyslovém zboží. Náš důležitý obchodní partner Německo také aktuálně trpí slabší nákupní aktivitou z Číny, a my s ním,“ uvedl Hradil s tím, že srovnání s předcovidovým rokem 2019 navíc pravděpodobně zkresluje zrušení EET, ke kterému mezitím došlo.

„Lze se totiž domnívat, že část podnikatelů tuto příležitost využila k přesunu do šedé ekonomiky. Začali tedy častěji zatajovat své příjmy a oficiální statistika HDP je tudíž přestala zachycovat. To by znamenalo, že si česká ekonomika ve skutečnosti tak tragicky nevedla, ale na papíře to tak vypadá, protože se část ekonomické aktivity schovala. Všechny výše jmenované problémy jsou ovšem dočasného charakteru a kdybychom žádné jiné neměli, nebylo by nutné se znepokojovat,“ dodal Hradil.

Česká ekonomika však zřejmě má i dlouhodobější, strukturální potíže. „Levné energetické suroviny z Ruska, které z velké části poháněly náš i německý průmysl, jsou zřejmě nenávratně pryč, nepříznivě se vyvíjí naše demografická struktura a podnikatelské prostředí je škrceno neustálým přílivem nových regulací. Hrozí nám navíc uvíznutí v takzvané pasti středních příjmů. Tento koncept popisuje, že chudší země mohou po nějakou dobu stavět svůj ekonomický růst na relativně levné lidské práci, nicméně v určité chvíli zbohatnou do takové míry, že přestanou být levnými a pro další růst prosperity musejí postoupit v rámci mezinárodního dodavatelského řetězce z levných činností – jako je typicky výroba – směrem k těm drahým, kam patří inovace, výzkum a vývoj či post-prodejní servis,“ vysvětlil Hradil.