Nizozemsko řeší nezvyklý problém. Trápí je tisícovky vřískajících papoušků
invazivní druh
NOVÉ
aFOTO: Shuttestock
Jasně zelený opeřenec alexandr malý je rozšířen v mnoha městech starého kontinentu. Avšak v Nizozemsku, kde počet těchto papoušků nebývale vzrostl, vzplanuly diskuse o jejich škodlivosti. Podnítilo je nedávné zanesení těchto ptáků na seznam stovky nejinvazivnějších druhů. V nizozemských městech přitom podle odhadů ornitologů žije téměř 15 000 alexandrů malých, zatímco třeba ve Francii, která je pětkrát větší než Nizozemsko, jich je kolem 10 000.
Díky svému exotickému vzhledu se těší sympatiím těch, kdo se procházejí v parcích. Ale mnoho Nizozemců si uvědomuje, jak tito papoušci plení hnízda brhlíků, sov a netopýrů, poškozují ovocné stromy a ruší ticho nedělního rána svým neustálým nepříjemným křikem.
„Kvůli pekelnému rámusu, který vyluzují, dokonce obyvatelé přemýšlejí o přestěhování,“ řekl agentuře AFP právník Wilfred Reinhold. Proti těmto afroasijským papouškům bojuje spolu se sdružením, které založil v roce 2006 s cílem zamezit přítomnosti invazivních exotických druhů v Nizozemsku.
„Ti ptáci jsou sice hezcí, ale nadělají mnoho škod,“ vysvětluje před nizozemským parlamentem v Haagu a ukazuje na poškozené či snědené pupeny jedlých kaštanů. Jednou prý musela být diskuse v parlamentu přerušena právě kvůli vřískotu papoušků, kteří se usídlili na okolních stromech, říká.
Obyvatelé luxusní třídy v centru města, kde jsou velvyslanectví a nedaleko královský palác, si nedávno stěžovali na exkrementy papoušků, jichž je ulice plná. Podobně jako v Londýně či Paříži se alexandr malý v nizozemských městech rozmnožuje už asi 50 let.
Evropští vědci ho zařadili na seznam stovky nejinvazivnějších druhů, který v prosinci zveřejnil časopis Biological Invasions. Zelený pták s červeným zobákem ale ještě chybí na oficiálním seznamu Evropské unie, který obsahuje na 50 rostlin a exotických zvířat, která jsou škodlivá a jejichž populaci musejí všechny členské státy kontrolovat.
V Amsterodamu, kde hnízdí největší kolonie papoušků, vydala radnice zákaz krmit ptáky v některých čtvrtích. Porušení zákazu znamená pokutu 70 eur (1780 Kč).
„Je to jediný prostředek, jak zabránit dalšímu šíření papoušků, protože potřebují potravu, aby přežili zimu,“ vysvětluje Reinhold.
V Leidenu na západě země se může nejstarší kolonie alexandrů malých v Nizozemsku spoléhat na Roelanta Jonkera. Na zahradu tohoto biologa přilétají denně ptáci, aby si tam sezobali slunečnicová semínka v krmítku. Jonker, expert na papoušky, je sice alergický na jejich peří, ale přesto jezdí po světě, aby bojoval za některé ptáky, jimž hrozí vyhynutí.
„Tvrzení, že papoušci škodí jiným druhům, je prostě falešné. Jistě, jsou silnější než malí evropští opeřenci, ale jejich přítomnost nemá žádný ekologický dopad na růst populace původních ptáků,“ prohlašuje.
Alexandr malý se dostal do Evropy z Pákistánu před několika desítkami let. Někteří ptáci byli z této asijské země dovezeni v 60. letech, zejména do Velké Británie a Nizozemska, a bohatí soukromníci je chovali ve voliérách.
Někteří papoušci však unikli a rozmnožili se ve městech, kde mají dost potravy. Zrodila se tak diaspora, která se dál rozrůstá.
Tento vývoj je jen další mutací v přírodě, kterou je třeba přijmout, soudí Jonker, jemuž září oči, když sleduje papouška, jak si staví hnízdo na nedalekém stromě. „Tyto břízy také importovali Římané. Dnes jsou nedílnou součástí nizozemské krajiny. V další generaci to bude zrovna tak s alexandry malými. Změna je přírodě vlastní,“ zdůrazňuje.
