Ten nepříjemný pocit v žaludku

KOMENTÁŘ

Ten nepříjemný pocit v žaludku
Společnost je opravdu napumpovaná jakousi nevraživou energií, která samozřejmě nemusí mít za následek, že skončíte s kudlou v zátylku, ale dobře se v takové atmosféře nežije. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Prvního listopadu, tedy včera, vyšla zpráva, že už teď, tedy za deset měsíců, bylo v České republice zavražděno víc lidí než loni. Vzhledem k tomu, že jsme stále naštěstí ve stavu míru, jde výlučně o vraždy individuální, prostě kdy jeden zabije druhého, nejčastější jsou pak vraždy mezi lidmi, kteří se znají navzájem. V rodinách, při vyřizování účtů, v bitce a v opilosti. Odborníci pak říkají, že je to tím, že je ve společnosti více agrese.

Ale na to nemusí být člověk odborník, aby si toho všiml. Společnost je opravdu napumpovaná jakousi nevraživou energií, která samozřejmě nemusí mít za následek, že skončíte s kudlou v zátylku, ale dobře se v takové atmosféře nežije. Kdysi to jeden filozof nazval společností nevolnosti, nepříjemného pocitu v žaludku, zkrátka blivno, nausea.

 

Již dávno si člověk mohl všimnout, že většina tzv. společenských debat záhy poté, co se rozjedou, dostává velmi ostré rysy likvidačních duelů, při nichž se okamžitě přechází do nesmiřitelných pozic. Bývá to z podstaty těch debat, obvykle ne žádných odborných a ani zásadních, týkajících se třeba toho, jak lidé opravdu žijí a co se jich opravdu týká (například stav jejich ulic, domů, veřejných prostranství), ale takových, které je jaksi „hormonálně“ vzrušují.

Často, ba skoro ze zásady to bývají témata biologicko-kulturní, jež přitom přímo vyžadují co největší citlivost a zdrženlivost. A to právě proto, že se týkají identity člověka, jeho emocionálních a bytostných základů a také nejistot, co společnost ještě snese, respektive co to s ní udělá, jak ji to promění. To nejsou triviální věci a jejich řešení nemá jistý výsledek. Přitom tyhle debaty jsou nejzuřivější, nejvášnivější a nejvypjatější. A právě ony by zasloužily nejvíc klidu, rozvahy a zdvořilosti. Jak ale debatovat o něčem, co je zaprvé nesmírně citlivé, čím se zadruhé můžete někoho dotknout a zranit ho a kdy zároveň při každém vychýlení riskujete, že vás někdo sjede, onálepkuje, stigmatizuje, označí způsobem, který vás může těžce poškodit, ba likvidovat.

Přitom nikdy nebyla díky (vinou) sociálních sítí „debata“ tak snadná, tak svůdná – a také tak rozbíjející. Okamžitě se v ní totiž tvoří bojové linie, okamžitě se v ní dozvídáte o svých nepřátelích, okamžitě se řadíte do komand, která si nutně hledají protivníka. To, co jste se kdysi dozvídali komplikovaně a třeba ani nikdy, tedy to, že vámi někdo pohrdá nebo vás považuje za idiota či ostudu lidstva, víte hned a bez obtíží. Vy to můžete jednoduše, během pár vteřin oplatit. Báječná vymoženost! Psychopatům a deprivantům to zajisté vyhovuje. Budiž jim přáno. Ale výsledkem je, že tihle psychopati a deprivanti ovládli debatu, do které by normálně (ach, kdy bylo normálně?) nikdy neměli být vpuštěni.

Ano, tím jsme se dostali daleko od vražd, jimiž to začalo a jimiž to snad zatím neskončí. Ale tím nepříjemným pocitem v oblasti žaludku ano, ten jen tak nezmizí.

×

Podobné články