Kino nekino. Podívejte se na unikátní objekt i s foyer a kavárnou
Česká architektura
NOVÉ
6
Ve třetím ročníku České ceny za architekturu soutěží 145 děl. Mezinárodní odborná porota z nich nyní vybere užší okruh nominovaných, kteří budou vyhlášeni 31. května. Jména finalistů a držitele hlavní ceny budou známa 19. listopadu. Do soutěžní přehlídky České komory architektů se mohla přihlásit díla realizovaná na území České republiky mezi lety 2013 a 2017. Oproti prvním dvěma ročníkům vzrostl počet projektů dokončených teprve v předchozím roce – letos jsou téměř dvě třetiny realizací z roku 2017.
Novostavby převládají nad rekonstrukcemi a patří jim rovněž přibližně dvě třetiny z přihlášených projektů. Polovinu přihlášených děl tvoří rodinné a bytové domy, rezidenční komplexy, chaty i chalupy. Pouhé dvě stavby přihlášené do letošního ročníku přehlídky vzešly z architektonické soutěže s potvrzením regulérnosti od České komory architektů. Jednou z nich je přestavba kina na multifunkční kulturní zařízení v Plané.
Objekt původního kina, stojící v městské památkové zóně, byl postaven v letech 1958–1959 v rámci akce Z a během let prošel mnoha úpravami. „Nové dispoziční řešení nahlíží na objekt jako na soustavu samostatných, na sobě nezávislých, avšak propojitelných provozů a zároveň se snaží zachovat výraznou osovost charakterizující celou budovu.
Kinosál s fixní elevací nahradily navzájem slučitelné dva sály s podlahou v jedné výškové úrovni. Na hlavní vstupní prostory z náměstí navazuje foyer, v jehož prostorách se vedle všech nutných servisních místností našel prostor i pro kavárnu a šatnu. S foyer přímo sousedí menší sál, tzv. black box, s kapacitou minimálně 30 míst k sezení, který umožňuje propojení s kavárnou nebo hlavním sálem.
Velikostí, technologiemi i provozní vazbou na servisní křídlo skladů a šaten pro účinkující je velký sál centrem kulturních možností,“ vysvětluje architektka Simona Ledvinková z kanceláře XTOPIX architekti, s. r. o. Sál je vybaven elevovatelnou podlahou a technickým balkonem. Díky novým francouzským oknům získal přirozené osvětlení a propojení s venkovním dvorem.
Výškový rozdíl sálu a terénu je řešen terasou a schodištěm, jež vytváří pomyslný amfiteátr určený k venkovním akcím. Směrem do náměstí je objekt otevřen zvětšenými okenními otvory a fasádu s původním členěním i profilací říms zdobí zrestaurované původní sgrafito krasojezdkyně. Duch doby je akcentován i dalšími detaily – například retro svítidly včetně oblíbených „bruselských mís“. Na celkovém pojetí objektu je patrné, že architektům je svět kulturních akcí s důrazem na film velmi blízký.
