Koho ohrožuje hypersexualizace?
Ve smutné záplavě zpráv o teroristických útocích se všechno ostatní zdá podružné. Ale na posledním zasedání Rady Evropy jsme řešili téma hypersexualizace dětí v mediích a to je velmi podstatné téma. Týká se totiž i českých dětí.
Kdyby se tento problém týkal jen sexuality, pak by z dlouhodobého sledování chování našich dětí a mladistvých a statistik, jak je uvádí profesor Peter Weiss z pražského Sexuologického ústavu, nevyplývaly žádné dramatické změny. Statistiky neukazují ani vyšší míru promiskuity, ani časnější zahájení pohlavního života, ani jiný výraznější posun v dalších sledovaných parametrech. A to i přesto, že média, řídící se marketinkovým zaklínadlem, že „sex prodává „, toto téma nabízí čtenářům a divákům prakticky od rána do večera a na sociálních sítích. Najít ale můžeme také nekonečné množství „pseudoinformací“ o nejfantastičtějších úchylkách s detailními popisy a fotografiemi, zcela mimo realitu.
Co se však ve statistikách neobjeví? Znepokojivý výsledek hypersexualizace: stále častější vyhledávání virtuálního sexu místo reality. U reality totiž hrozí selhání nebo nenaplněná očekávání, protože nereálné „gymnastické výkony“ se stávají mylnou normou namísto skutečné láskyplné vzájemnosti a intimního vztahu.
Hypersexualizace v médiích nicméně neznamená jen erotické scény na obrazovce, ve skutečnosti představuje ještě větší nebezpečí. Celý fenomén krásy, síly, dokonalosti a erotické přitažlivosti. Obzvláště mladí lidé, kteří teprve hledají své místo ve společnosti mají totiž potřebu napodobovat vzor. Zatímco dříve to byli románoví hrdinové, kteří nasazovali vlastní život ve jménu spravedlnosti, cti a přátelství, dnes jsou to mladí, úspěšní, bezskrupulózní svalovci a dlouhonohé krasavice s plnými rty a uhrančivým pohledem.
Když se někomu ani drastickými dietami a hodinami v posilovně, či drahou kosmetikou a značkovými modely nepodaří vysněnému idolu z obrazovky vyrovnat, nastupuje frustrace, deprese, pocity méněcennosti, deformace vnímání sebe sama a naprostá demontáž žebříčku přirozených lidských hodnot. Místo toho, aby si takový člověk vážil svých reálných úspěchů, začne řetězit neúspěchy. Nedostatek sebevědomí potom vede k uzavřenosti a obrácení se do sebe.
A tady už je třeba vidět širší souvislosti. Současnost i budoucnost před nás staví nekonečnou řadu výzev – nedostatek vody, globální oteplování, chudobu třetího světa, migraci, terorismus, xenofobii, individualismus. Stojíme před nikdy nekončícím výčtem problémů, které za nás nevyřeší nikdo jiný, než my a naše děti. Pokud chceme v těchto zkouškách obstát, musí mít naše zdravé sebevědomí a jasné hodnotové ukotvení, aby ta řešení nebyla jen pragmatická, ale také etická a morální, protože jinak naše společnost, naše civilizace nemá šanci na přežití.
Právě proto musíme od médií chtít pravdivý obraz celé společnosti a příklady reálných vztahů mezi lidmi. Protože naplněné životy žijí nejen ti výjimeční, ale i ti obyčejní. Všichni zakládají rodiny, pracují, vychovávají úspěšně děti a všichni tvoří bohatě pestrou směsici lidského společenství.
