Konkurz na místo ve vládě premiéra Babiše

Ten, kdo už nemá co ztratit, nejvíc riskuje. Do této role se v poslední době stále silněji dostává předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Ústup jeho strany ze slávy potvrdily podzimní volby a potvrzuje je i každý další průzkum. Dvouciferná podpora, které se topka v posledních letech těšila, je nenávratně pryč.

Právě Kalousek proto jasně a jednoznačně veřejně vyzval k tomu, o čem už se nějakou dobu spekuluje. K předvolební koalici všech systémových a nepopulistických stran napravo od středu. Sám nechce používat nálepku pravice a nahrazuje ji raději slovem konzervativní. Je to podle něj jediná cesta, jak může konzervativní ideový proud vyhrát volby a zabránit vzniku vlády Andreje Babiše, který si mezi ostatními „malými“ stranami bude vybírat koaličního partnera. Přesněji řečeno, ty malé strany se mezi sebou budou prát o to, kdo bude mít to privilegium, sednout si do vlády premiéra Babiše.

Spojení „malé strany“ používám záměrně, protože pokud to půjde dál stylem, který naznačují poslední dva průzkumy agentur STEM a CVVV, zůstane na politické scéně Babiš s podporou kolem 30 procent. A pak už jen malé strany v intervalu od 20 (to je nejvyšší laťka, na niž se je aktuálně schopna dostat sociální demokracie) do pěti procent. Těch malých bude docela hodně. Sociální demokraté, komunisté, občanští demokraté, topka, lidovci, Starostové. Za ideální konstelace by byl Babiš schopen sestavit vládu s každým z nich. Takové konkurzní řízení je dost otřesná představa, kam se Česká republika dostala po osmadvaceti letech kultivace liberální demokracie západního stylu. Je to fakticky destruovaný systém politických stran.

Jediným, kdo s Babišem dokázal držet krok, byla donedávna sociální demokracie. To ale přestává platit. Pobyt ve společné vládě s oligarchou z ní dělá nerovného partnera. A z vyjádření premiéra Bohuslava Sobotky je zřejmé, že nemá žádnou strategii, jak svou stranu vytáhnout na úroveň, kdy by byla schopná Babiše porazit.

Žádná ze stran pravého středu nemá schopnost volby vyhrát a skládat vládu. Jedinou šancí na volební vítězství pravého středu je skutečně předvolební koalice.

Miroslav Kalousek bývá tradičně skvělým taktikem a velmi slabým stratégem. Tady má ale pravdu.

Svůj nápad vykopl na konferenci o budoucnosti pravicové politiky, kde po jeho levici seděli šéf ODS Petr Fiala a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Takže si hned mohl vyslechnout jejich reakce. Bělobrádek nápad jednoznačně odstřelil s tím, že podpora takové koalice by podle něj byla slabší než součet všech stran kandidujících samostatně. A hlavně: pro spoustu lidoveckých voličů je podle něj absolutně nepřijatelnou osobou právě Miroslav Kalousek. Invektivy pak mezi někdejším a současným lidoveckým předsedou létaly z obou stran. To nebylo žádné tradičně rozbředlé lidovecké „ano, ale...“. To bylo rozhodné lidovecké „ne“. Podle Bělobrádka půjdou lidovci do voleb samostatně. Pak ale jen tak mimoděk zmínil, že při úvahách o pravém středu nepopulistické politiky se nesmí zapomínat na Starosty. S těmi pod vedením Petra Gazdíka si lidovci rozumí čím dál víc. Jestli tady bude nějaký předvolební blok nebo společné kandidátky, bude to tandem Starostové–lidovci.

Petr Fiala bral Kalouskův návrh výrazně vstřícněji s tím, že by ale bylo potřeba dobře promyslet, jestli by součet středopravé předvolební aliance nakonec nebyl menší než individuální výsledky stran. V pátek už předseda ODS přidal myšlenku, že se je potřeba o integraci bavit i s dalšími stranami typu Svobodných nebo Soukromníků.

Už samotný start debaty je zdravý pokus něco udělat s dost fatalistickým stavem, kdy všichni bezmocně zírají, jak Babišovi stoupají preference. I to, že topka a ODS už konečně přestávají s naprosto nesmyslným soubojem, kdo z nich je nejsilnější stranou na pravici, je zdravým znakem realismu. Chvástání se tímto označením s pěknou jednocifernou podporou je komické.

Kalousek v pátek řekl, že pokud by byla překážkou vytvoření pravicové aliance jeho osoba, je připraven ve volbách nekandidovat.

Ten blok má perspektivu (s největší pravděpodobností bez lidovců), jen pokud se dá dohromady co nejrychleji, postaví do čela přesvědčivého lídra (ani Kalouska, ani Fialu) a dá dohromady dobrý program, který ukáže, kam by země mohla směřovat. Těch témat a problémů, jež nás brzdí, je spousta.

Ten projekt je riskantní. Nejvíc si ale člověk zpravidla vyčítá věci, které nezkusil a neudělal. Jiná alternativa ponižujícího babišovského konkurzu na koaličního partnera se bohužel opravdu nenabízí. Tedy pokud se sociální demokracie nějak zázračně neprobere – a to zatím není na dohled.