Žijeme v historicky nejúspěšnější éře České republiky

V poslední době se na nás hrne jedna dobrá zvěst za druhou. Česká národní banka zvýšila prognózu letošního růstu hrubého domácího produktu na 3,6 %. Nezaměstnanost se pohybuje na úrovni kolem 4 %, což je nejméně od roku 2008, kdy začala hospodářská krize. To se projevuje i na maloobchodních tržbách, které se v červnu u potravinářského a nepotravinářského zboží a pohonných hmot zvýšily meziročně o 6,6 %. Prodej nových aut vzrostl v červenci meziročně o 8 %.

Navíc, když k tomu připočítáme i vyšší průměrnou mzdu, která se blíží k částce 29 000 korun a proti loňskému roku reálně stoupla o tři procenta, je jasné, že lidé se nebojí utrácet a nakupují. Tato čísla jsou také jistě příčinou toho, že klesá počet nesplácených hypoték a dluhů.

Můžeme být rádi za to, že naše HDP patří k těm nejrychleji rostoucím v Evropě. To je přece výborná zpráva a stejně tak i ostatní fakta podložená Českým statistickým úřadem dokazují, že se máme dobře.

Nemyslím si tedy, že je na místě pesimismus, vždyť i v celosvětovém srovnání ekonomické výkonosti patří České republice asi třicátá příčka z dvou set zemí a patříme tak k nejvyspělejším státům na světě. Proč tedy někteří z nás mají potřebu šířit pesimismus, ve smyslu, že se máme špatně, propadáme se do bídy atd., když to prokazatelně není pravda?

Mně to někdy připadá tak, že se neumíme radovat z úspěchů, ale potřebujeme za každou cenu všechno vidět černě. To je zbytečné a hloupé sebemrskačství. Ano, kritizujme nešvary, ale buďme také hrdi na to, když se něco daří. A jak je patrné, daří se nám toho v současné době docela dost. Názor, že žijeme v nejlepší době v historii českých zemí, není vůbec přehnaný. Lidé se mají dobře, nakupují, cestují a už dvaasedmdesát let se u nás neválčilo. Co si tedy přát víc.