Proč je dobře, že se v Bruselu řešila Babišova média

Europarlament debatoval o riziku zneužívání médií v Česku. Téma jako dělané pro čtvrteční ráno téměř prázdného sálu největšího parlamentu na světě. Kdyby v něm neseděla silná převaha českých europoslanců, předsedající by v lavicích na plenární schůzi možná stěží hledala nějaké další. Samozřejmě, v půl deváté ráno mívají europoslanci jiné starosti a jak hned přispěchal na svém twitterovém účtu s vysvětlením jeden z těch mála nepřítomných českých Petr Ježek, neznamená to, že v tu chvíli nic nedělají. Jen počet poslanců v sále docela dobře odráží váhu tématu v europarlamentu a v celé bruselské diskusi. Tohle rozhodně velké emoce a zájem tím spíš takhle po ránu nebudilo.

Kdo v Česku od debaty v Bruselu očekával nějaký zásadní výsledek, netušil zřejmě, jak to v europarlamentu chodí. Řada věcí se pouze projednává a nemají okamžitý přímý dopad, stejně jako třeba tahle. Už proto působilo poněkud hystericky bití na poplach několika českých europoslanců v momentě, kdy se bod „riziko zneužívání médií v Česku“ objevil v agendě. Jejich snaha stáhnout ho a vše ututlat byla vedena argumentem, že špinavé prádlo se prý pere doma a Česká republika si vše vyřeší sama. V debatě se ukázalo, že o tom nikdo nepochybuje a opakovaně v ní zaznělo, že největší moc to vyřešit mají v rukou voliči. Ale parlamenty jsou od toho, aby v nich politici voličům předváděli, co umí. Doufejme, že ta snaha upozadit v Bruselu Andreje Babiše byla opravdu jen snahou o dobrý obraz Česka v Unii.

Teď, když máme celé to „grilování“ – jak označil tu v celku poklidnou, substantivní a nakonec překvapivě i docela zajímavou debatu k věci na plénu matador českých europoslanců Jan Zahradil – za sebou, ukazuje se, že existuje několik velmi dobrých důvodů, proč byla užitečná. A bude dobré si je pamatovat případně pro příště, kdyby přišlo zase nějaké podobné malé česko-evropské cvičení.

Už úterní předjednávání tématu v europarlamentním výboru pro občanské svobody a spravedlnost ukázalo, že zdaleka nejde jen o špinavé české prádlo, že ovlivňování médií politiky se tu a tam ve větší míře děje v Itálii, tu v menší ve Francii, tu v jiné v Polsku a Maďarsku, a tu taky v Česku a tudíž to je aktuální problém, který tíží i mnohé jiné. Pokud má Evropa problémy sdílet, pak se asi hodí, aby o nich mluvila a nestrkala je pod koberec. Z tohoto titulu taky řada europoslanců na plénu volala po nějakém systémovém kroku a vyzývala nezávislosti. Nevypadá to, jak na závěr upřesnila komisařka Cecilia Malströmová, že by Evropská komise v současnosti chtěla nějak jednat, ale jako bod celoevropské debaty, až se zase příště někde objeví někdo další, kdo si bude zotročovat novináře se to určitě hodí. Nebo v konkurenci s ruskými tlaky, rovněž. A jestliže se ukazuje, že to zdaleka není problém jen Andreje Babiše a České republiky, není důvod proč by bylo tak nevhodné o tom v europarlamentu mluvit.

Když už se nepodařilo bod z programu stáhnout, vzali si čeští europoslanci to téma za své. Jak ti, kteří s jeho projednáváním souhlasili, i ti, kteří byli ostře proti. Málokdy má český volič šanci vidět jich tolik pohromadě při obraně jeho zájmů, aby si mohl vybrat, který europoslanec těm jeho skutečně vyhovuje. A málokdy má možnost takhle pohromadě vidět, že i v Bruselu mezi nimi vedou červené čáry jejich politických linií, v tomto případě tou červenou čáru je spíš jméno Babiš. V polovině mandátu není ani tohle k zahození, protože přesně za dva roky touhle dobou, budou voliči rozhodovat o tom, jestli tyhle europoslance případně znovuzvolí nebo ne.

Konečně, nejen díky německé europoslankyni Ingeborg Grässle, která má na šéfa ANO spadeno, ale i díky některým Čechům, kteří to v Bruselu připomněli, se opět mluvilo o tom, že problém Babiš nejsou jen noviny, které vlastní a které se snaží ovlivňovat. Jméno Andreje Babiše samozřejmě není v Bruselu neznámé. Ale není od věci připomenout, že je to člověk, stále vyšetřovaný za zneužití obřích sum evropských dotací a že je to člověk propojující až příliš mnoho zájmů, což v Evropě nikdy nepřineslo v minulosti nic dobrého. Jak už zaznělo tady i v debatě, největší moc vyřešit tenhle problém mají v rukou čeští voliči. Pokud ale obdivovatelé magnáta zvítězí, není pro ten zbytek špatné vědět, že ani tento muž není zcela bez kontroly. Že se ještě někdo někde jinde zajímá o jeho aktivity.

A konečně, někteří europoslanci se postavili i na obranu médií. Našli se i tací, kteří se okatě pokoušeli získat jejich body tvrzením, že česká média odvádějí dobrou práci, což má takto paušálně stejný význam asi jako to, že jsou všichni novináři v Česku zkorumpovaná pakáž. Novináři pracují tak, jako lidé v kterémkoli jiném oboru, někteří dobře, jiní hůř. Pravda ale je, že v zemi, kde jsou často všichni házeni do jednoho pytle a prezident na mezinárodních fórech volá po jejich likvidaci je minimálně pozitivní a povzbudivé, když o nich někdo aspoň občas ztratí dobré slovo.

Přesně po hodině debatu v europarlamentu nemilosrdně vystřídalo téma víza a jelo se dál. Kdo si z ní ale chtěl něco odnést, měl rozhodně příležitost vidět českou politiku po delší době zase na evropských prknech. A vzhledem k nezkušenosti, která se při tom stále projevuje, je to určitě dobrý trénink i zajímavá podívaná.