‚Člověk je od přírody svobodný.‘ Z akademičky nepřítelem lidu
Světlana Gannuškinová
Homo Homini 2006
Do konce 80. let byla profesorkou matematiky z Moskvy, jejíž volný čas zabírala péče o rodinu. Když se rozhořel konflikt o Náhorní Karabach, zajišťovala Světlana Gannuškinová podporu uprchlíkům a stala se z ní urputná bojovnice za lidská práva. „Člověk je od přírody svobodný a cokoliv, co ho omezuje, je nezákonné a nemá nárok na existenci,“ řekla tato usměvavá a nenápadná žena, když vloni navštívila Prahu.
V posledních letech své existence Sovětský svaz selhával v řešení místních konfliktů a napětí mezi Ázerbájdžánci a Armény nakonec vyústilo ve válku o sporný Náhorní Karabach.
Gannuškinová v roce 1990 založila organizaci Občanská pomoc, která se zaměřuje na ochranu lidských práv a integraci uprchlíků do ruské společnosti. Mnohé z nich zachránila před deportací do míst, kde by jim jinak hrozilo mučení nebo smrt. Organizace zároveň poskytuje lékařskou, sociální, právní, finanční podporu a pomohla už tisícům migrantů.
Hlavní problém Ruska spočívá podle dvaasedmdesátileté aktivistky v tom, že zde chybí dlouhodobá tradice obrany a ochrany lidských práv. „V této zemi se vždycky zájmy impéria stavěly nad zájmy obyčejného člověka,“ vysvětlila Gannuškinová. Jiné to nebylo ani v dobách Sovětského svazu, ani po jeho rozpadu. Naopak. Lidé se podle ní stali ještě méně důležitými.
Čečenské děti, které postihla válka
Cílevědomá žena proto boj za lidská práva nevzdala ani po roce 1991, kdy SSSR přestal existovat. Podílela se na založení neziskového centra Memorial, které poskytuje podporu uprchlíkům i vnitřně přesídleným osobám. Pomáhalo zvládat první i druhou čečenskou válku a Gannuškinová do této neklidné oblasti odjela a přispěla zde k vytvoření právní poradny. Síť poradenských center, kterou tvoří téměř šedesát poboček, funguje po celém Rusku.
Následky obou válek v Čečensku, ve kterých zemřely desítky tisíc lidí, se staly hlavním bodem zájmu ruské aktivistky. Zasadila se o založení centra psychologické pomoci traumatizovaným dětem. V Moskvě pak založila centrum, kde dobrovolníci učí čečenské děti matematice, ruštině nebo angličtině.
Nekončící problémy na ruském Kavkaze trápí Gannuškinovou i po skončení konfliktu. Jedním z nich je utiskování žen a jejich zabíjení kvůli chování, které není v souladu s přísnými islámskými pravidly. „Věřím, že těch sedm žen bylo zavražděno vlastními rodinami, třebaže se to zatím nedá dokázat,“ napsala v článku o několika konkrétních případech, který v roce 2009 otiskl server Help a Man.
„Náleží jim svoboda osobnosti, nezávisle na pohlaví, víře, rase nebo národnosti. Tak je to ostatně jasně a srozumitelně zapsáno v Ústavě Ruské federace,“ napsala Gannuškinová o čečenských ženách.
Mezinárodní ocenění i výhrůžky smrtí
Za práci, kterou Světlana Gannuškinová odvedla v boji za lidská práva, získala několik mezinárodních ocenění. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ji vyznamenal Nansenovou cenou a získala uznání německé pobočky Amnesty International. Česká organizace Člověk v tísni jí udělila v roce 2006 cenu Homo Homini. Byla také navržena na Nobelovu cenu za mír.
Její nelehká práce má ale také stinnou stránku. Nejednou čelila výhrůžkám smrtí od extremistických organizací, které na internetu zveřejnily dokonce její datum narození a adresu. Vadilo jim, že veřejně vystoupila proti patrně vykonstruovaným obviněním z terorismu a zastala se podezřelých. Označují Gannuškinovou za nepřítele lidu.
