Ukrajinské oběti mají v Praze hřbitov u zastávky Ruská

Sto osm dřevěných křížů v sedmi řadách připomíná na zeleném trávníku vršovické venkovní galerie oběti kyjevského Majdanu. Hřbitov je umístěn u tramvajové zastávky Ruská ve Vršovicích. Na přilehlé zdi jsou parte 108 zabitých mužů a žen různého věku a vzdělání. Společný mají jen důvod, proč zemřeli. Chtěli svobodu na Ukrajině. Poslední zabitý muž byl nalezen teprve 22. dubna s rozřezaným břichem utopený v řece, a tak se jeho kříž vyráběl teprve včera. Za vzpomínkovou akcí nazvanou Symbolický hřbitov Nebeské setniny stojí občanské sdružení Dekomunizace, Ukrajinská Evropská Perspektiva a také občanské sdružení Start Vršovice.

Kdo se zastaví na zeleném prostranství vedle zastávky Ruská ve Vršovicích, může se projít mezi řadami sto sedmi dřevěných křížů, na kterých jsou jména doposud identifikovaných obětí nepokojů na Ukrajině. U každého kříže leží zapálená svíce a květina. Na zdi mají zavraždění i své parte, které oznamuje jméno, věk, vzdělání, pozůstalé, ale především způsob smrti. „Jsou to středověké způsoby mučení, když naleznou utopeného muže s rozřezaným břichem s pískem v batohu,“ popsala smrt poslední oběti pro server ECHO24.cz studentka Yuliia Lapina, která je původem z Ukrajiny, ale od roku 2007 žije v Čechách.

Sto osm mrtvých a stovka nezvěstných

Občanské sdružení Dekomunizace chtělo především upozornit na to, že zavražděnými jsou skuteční lidé, kteří po sobě zanechali své blízké. Mezi stovkou mrtvých byl například jedenadvacetiletý student univerzity ve městě Luck Vasyl Mijsej, který, přestože byl chráněn neprůstřelnou vestou, zemřel po zásahu ostřelovače kulkou do plic. Dvaačtyřicetiletý Mychajlo Kostyshyn přišel na Majdan bránit mlácené studenty. Sám však na následky brutálního bití zemřel v nemocnici. Jedenašedesátiletá Antonina Dvorjanec, která pracovala jako likvidátorka černobylské katastrofy, zemřela pod údery policejním obuškem na barikádě na ulici Institutskaja. Kulka ostřelovačů ukončila životy studentů Ivana Tarasjuka a Romana Huryka, ale také pětasedmdesátileté Ljudmyly Sheremety. Michal Gregorini z občanského sdružení Dekomunizace řekl serveru ECHO24.cz, že dalších 113 lidí je na Ukrajině doposud nezvěstných.

Zatím poslední identifikovanou obětí je Volodymyr Rybak. Tento ukrajinský politik a bývalý kriminalista byl 17. dubna unesen proruskými separatisty. Na shromáždění za jednotnou Ukrajinu Rybak odstranil vlajku separatistů a vyměnil ji za vlajku ukrajinskou. Spolu s ním nalezli 22. dubna v řece nedaleko Slavjansku další tělo zatím neidentifikované osoby. Příčinou úmrtí obou mužů byla zranění způsobená mučením a utopením.

Pietní akce se zúčastnil také ukrajinský konzul Valerii Lobach a uctil tak památku zemřelých. Z českých politiků podpořil symbolický hřbitov Karel Schwarzenberg. „Touto akcí chceme připomenout, co se stalo na Majdanu. Muže i ženy tam vytahovali mrtvé z boje,“ řekla Yuliia Lapina, která mezi kříži doprovázela zpěvem římskokatolického kněze Ladislava Heryána. Ten se akce zúčastnil, jelikož je to podle něj samozřejmé. Heryán od počátku situaci na Ukrajině sleduje a navštěvovat chodil také zraněné Ukrajince, kteří byli přivezeni do Čech.

Ukrajinci na Ruské

Milan Vaňkát, který si hřbitova Nebeské setniny letmo všiml v tramvaji se podivil, proč není umístěn u zastávky nebo v ulici Ukrajinská, která se také nachází ve Vršovicích. „Bylo to kouzlo nechtěného, protože v ulici Ukrajinská není proluka jako u zastávky Ruská. Navíc se nad tímto místem kříží ulice Krymská a Moskevská,“ poznamenal Michal Gregorini. Prostor pro symbolický hřbitov zajistilo sdružení Start Vršovice, které na proluce pořádá různé venkovní výstavy. Gregorini také prozradil, že je zkontaktovalo jedno občanské sdružení z Bratislavy, které by chtělo po skončení akce v Praze kříže přesunout do slovenského hlavního města.

Hřbitov Nebeská setnina má připomínat ukrajinské oběti do konce dubna. „Obávám se, že to ale nevydrží dlouho,“ přiznal Lubor Chalupa z hutí Chceme Demokratickou Ukrajinu, který pomáhal se stavěním. Zatím kříže, svíce i květiny přečkaly bez poškození jednu noc. Lidé vystupující z tramvají si je se zájmem prohlížejí, ale jen hrstka z nich se zastaví a přečte si osudy 108 mrtvých lidí, kvůli kterým zde kříže jsou. Někteří na trávníku mezi kříži dokonce venčí své psy.